Viktor Preiss 77 let

Viktor Preiss má původ v divadelnické rodině, jeho matka Jindřiška Gabriela Preissová (*1926) byla herečkou a také rozhlasovou hlasatelkou. Přestože měl tedy Viktor k herectví předpoklady, původně se chtěl stát novinářem, nicméně na gymnáziu se začal věnovat poezii, k definitivní volbě vysokoškolského studia přispělo také přátelství s osobnostmi z herecké branže. Viktor Preiss vystudoval herectví na DAMU (1969) a v letech 1969-1983 působil na scéně Městských divadel pražských, od roku 1983 patří ke stěžejním oporám Vinohradského divadla. Na této naší přední scéně se Preiss vyprofiloval v jednoho z nejvýznamnějších českých herců své generace. Již několik desetiletí vyniká jako všestranný herec moderního projevu s civilním pojetím, přitom zároveň se schopností věrohodně ztvárnit psychologicky složité postavy širokého rozpětí, od dramatu až po frašku. Na jevišti Městských divadel vynikl v představeních Eurydika, Malované na skle nebo Faust. Na Vinohradech potom zaujal svými kreacemi v klasice jako Zločin a trest, Cyrano z Bergeracu nebo Záviš z Falkenštejna, s Hubačovou hrou Generálka absolvoval v 80. letech zájezd do Kanady, v posledních letech exceluje v hlavní dvojroli ve veselohře Brouk v hlavě. Pohostinsky účinkuje, mimo jiné i jako režisér, také na dalších scénách, například v Divadle Na zábradlí nebo v Divadle Na Fidlovačce. Z ocenění za práci na jevišti je nutno zmínit Cenu Thálie za muzikál Muž z La Manchy (1999). Od počátku 90. let je Viktor Preiss také pedagogem na pražské DAMU.

Mezitím ale Preiss vstoupil také do světa filmu; po nevelké roli ve filmu SVATBA BEZ PRSTÝNKU (1972) se impozantním způsobem zapsal do české kinematografie, když po boku Marty Vančurové ztvárnil hlavní roli v komorním psychologickém snímku MILENCI V ROCE JEDNA (1973) z doby krátce po válce. Nutno dodat, že v tak velké úloze, navíc s nezpochybnitelným uměleckým dosahem, jsme se s Viktorem Preissem již nikdy nesetkali. V dalších letech mu režiséři svěřili jen nevelké role v průměrných, někdy i normalizačně zpolitizovaných snímcích, až v polovině 80. let na sebe upozornil postavou panského správce v dnes již kultovní pohádce S ČERTY NEJSOU ŽERTY (1984). V devadesátých letech jsme pak Viktora Preisse mohli vidět v posmutnělých komediích čerpajících z nedávné historie (ANDĚLSKÉ OČI, 1994; KONTO SEPARATO, 1996; BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA, 1997), jednoznačně komediální roli si pak vyzkoušel jako hrabě Kronberg ve filmu SVATBA UPÍRŮ (1993), naopak v dramatičtější poloze se uplatnil například ve velkofilmu TMAVOMODRÝ SVĚT (2001). Zatím naposledy se Viktor Preiss na filmovém plátně objevil v postavě otce ve filmu ANGLICKÉ JAHODY (2008).

Jak již bylo uvedeno, mnohem více příležitostí dostal Viktor Preiss v televizi, hrál v inscenacích, pohádkách, pro televizi byly pořízeny také záznamy úspěšných divadelních her, respektive nově pro televizi upraveny (LAKOMEC, 1978; GENERÁLKA JEHO VELIČENSTVA, 1995; BROUK V HLAVĚ, 2002). Zajímavé příležitosti dostal Preiss v životopisných televizních inscenacích (MĚSÍČNÍ TÓNINA, 1982, zde po boku své manželky Jany Preissové; TĚŽKÁ HODINA, 1986, tady po delší době spolu s Martou Vančurovou). Z řady pohádek se sluší jmenovat TANEČEK PŘES DVĚ PEKLA (1982), z pozdější doby například ZÁZRAČNÉ MEČE (2002). Z tvorby pro děti je na místě zmínit také namluvení večerníčku VYDRÝSEK (2002).

V televizním formátu se Viktor Preiss výrazně uplatnil také v seriálové tvorbě; hrál ve více než patnácti seriálech, nejednou se ale mihnul jen v epizodní úloze třeba jen v jednom dílu. Z tohoto žánru je ale nutno vyzvednout velkou, byť rozporuplnou roli hokejisty Přemysla Rezka v NEMOCNICI NA KRAJI MĚSTA (1977). Šťastnou érou v televizní práci Viktora Preisse je období po roce 1989, kdy našel novou polohu v postavách gentlemanů anglického ražení (ZÁHADNÁ PANÍ SAVAGEOVÁ, 1991; POKLAD PANA H., 1998; PANÍ PIPEROVÁ ZASAHUJE, 1999; MANŽELKA RONALDA SHELDONA, 2001; VYVRAŽDĚNÍ RODINY GREENŮ, 2002; FALEŠNÉ OBVINĚNÍ, 2004). Neméně výrazné herecké příležitosti dostal také v příbězích z naší nedávné historie (EX OFFO, 1998; GAMBIT, 2000; OPERACE SILVER A, 2007). Za roli faráře Toufara v televizním filmu IN NOMINE PATRIS (2004) získal televizní Cenu Elsa (2004). V televizi se Viktor Preiss uplatnil také jako průvodce cyklem staropražských písniček V PRAZE BEJVÁVALO BLAZE (1992), později například uváděl dokumentární cyklus PRAHA, MĚSTO VĚŽÍ (2007).