Jim Van Bebber 59 let

Rodák z Ohia, americký režisér a herec Jim Van Bebber, propadl filmařské vášni již v jedenácti letech, kdy začal experimentovat s kamerou pro klasický formát 8mm. Z jeho mladických pokusů se dochoval půlhodinový akční trash film Into the Black z roku 1983 (později uvedený jako bonus k Blu-ray vydání Van Bebberova celovečerního debutu). Ve stejném roce získal stipendium na Wright State University v Daytonu (Ohio), obor filmová tvorba. Školní docházka mu však dlouho nevydržela a prostředky na studium v roce 1986 použil se svými přáteli Marcelem Gamesem (objevil se jako herec ve dvou pozdějších Bebberových filmech) a kameramanem Mikem Kingem k založení vlastní produkční společnosti Asmodeus Production. Takto produkovali první celovečerní Van Bebberův snímek, brutální akční film o pomstě z prostředí znesvářených gangů s názvem Deadbeat at Dawn, v němž si Van Bebber zahrál hlavní roli nebo krátký dokument Doper, na jehož režii se všichni tři podíleli. Pojednává o muži, který tráví 24 hodin denně v rauši. Již na těchto příkladech můžeme vidět jaká témata undergroundového filmaře Van Bebbera zajímají – vraždy, brutalita, sex, drogy… a odpovídající hudební doprovod, ale k tomu poději.

Samostatnou kapitolou jeho tvorby pak byly videoklipy. Jim byl napojen na kanadskou elektro-industriální scénu, spolupracoval se dvěma nejslavnějšími tamními úderkami, tedy se Skinny Puppy (v triku s jejich logem se objevuje ve filmu My Sweet Satan) a Front Line Assembly. Pro Skinny Puppy natočil videoklip ke skladbě „Spasmolytic“, který se později objevil na kompilaci Skinny Puppy: Video Collection 1984-1992. V plánovaném filmu Chunk Blower se měli objevit i členové obou skupin, Bill Leeb a Dwayne Goettel. Film nebyl nikdy dokončen, ale existuje několikaminutový fragment, kde Dwayne a Bill představují oběti vraha. Scény z připravovaného filmu se pak objevily i v klipu Front Line Assembly ke skladbě Virus. Pro Van Bebbera však bylo ještě zásadnější přátelství s kytaristou a zpěvákem Philem Anselmem a okruhem muzikantů kolem něj. Natočil několik klipů pro kapely, ve kterých Anselmo působil, tedy pro Panteru (Revolution Is My Name), Superjoint ritual (Fuck Your Enemy a The Alcoholic) a také pro death metalovou legendu Necrophagii, kde Anselmo nějaký čas hrál na kytaru. Van Bebber se také podílel na koncertním DVD Anselmova projektu Down z roku 2006.

V roce 2003 konečně oficiálně spatřil světlo světa projekt Manson. Poměrně nízkorozpočtový celovečerák, k němuž Van Bebber napsal i scénář a zahrál si jednoho z Mansonových pomocníků. Za kamerou stál opět kamarád z mládí Mike King (tak jako prakticky u všech Van Bebberových filmů). Psychedelická sonda do 60. let se zaměřila hlavně na neslavně proslulou kauzu vraždy manželky Romana Polanskiho Sharon Tate. Film nešetří detailními scénami brutalit, k čemuž Van Bebber dodal, že se chtěl zejména postavit proti jakémusi kultu osobnosti Charlese Mansona a divákům vzývajícím jej jako celebritu ukázat, co vlastně on a jeho lidé napáchali. Film byl s přestávkami natáčen již od roku 1988 a za podpory přátel a spolupracovníků průběžně dofinancováván a dotáčen. Naštěstí se po mnoha letech k věci dostala produkční společnost Dark Sky Films, která zajistila jeho dokončení a uvedení v kinech a na DVD. Hudbu k filmu původně skládala skupina Download (boční projekt členů Skinny puppy, Dwayna Goettela a cEvina Keye), která však s ohledem na realizační problémy snímku hudbu nakonec vydala jako své řadové album s názvem „Charlie's family“ v roce 1996. O finální hudební doprovod se tak postaral již zmíněný Phil Anselmo, jenž ve filmu rovněž propůjčil hlas samotnému Satanovi.

V novém tisíciletí se Van Bebber filmařsky v podstatě odmlčel, režisérsky se připomněl až v roce 2013 s krátkým hororem Gator Green, na nějž vybral prostředky i pomocí crowdfundingu, a který měl sloužit jako vějička pro producenty k natočení celovečerní verze. Režisérskou renesanci tento pokus nepřinesl, nicméně Van Bebber přesto začal být více aktivní, objevil se v několika menších či větších rolích, podílel se např. na americké odpovědi na brutální japonskou hororovou sérii Guinea Pig. Proslýchá se, že filmografie Big Jima (jak se Bebberovi přezdívá) není tak košatá nejen kvůli problémům s financováním jeho krvavých vizí, ale také kvůli jeho nadměrné náklonnosti k alkoholu. Byť se Van Bebber nikdy nestal všeobecně známým režisérem a jeho filmy nebyly kasovní trháky, minimálně mezi žánrovými fanoušky si získal kultovní status.