Jacques Dutronc 80 let

Všestranně nadaný Jacques Dutronc začal svou úspěšnou uměleckou kariéru v polovině 60. let jako zpěvák a hudebník, až později se stal i filmovým hercem, i v tomto oboru se ale výrazně prosadil. Narodil se v Paříži a jako mladistvý rebel v 50. letech vystřídal několik středních škol, nakonec zakotvil v Lycée Condorcet, kde propadl okouzlení rock'n'rollem a začal hrát na elektrickou kytaru. Brzy se začal uplatňovat i jako skladatel, především jako kytarista prošel postupně třemi skupinami.

Jen do konce šedesátých let vydal Dutronc patnáct singlů a tři dlouhohrající desky, z jeho dalších hitů připomeňme písně jako Les play-boys nebo Les cactus. Následující dekáda byla ovšem mnohem klidnější, Dutronc sám přiznal, že se vytratilo nadšení a invence šedesátých let. Nadále sice zpíval a skládal, nové uplatnění ale našel před filmovou kamerou. Debutoval jednou z titulních rolí ve filmu o začátcích letectví ANTONÍN A SEBASTIÁN (Antoine et Sebastian, 1973), v němž vytvořil dvojici se slavným Françoisem Périerem.

I když Jacques Dutronc vstoupil do světa filmu až ve třiceti letech, bez herecké průpravy a divadelní praxe, překvapil svým přirozeným nadáním, k němuž se přidala sympatická tvář a pochopitelně značná popularita zpěváka. V 70. letech jej proto začali oslovovat i další filmoví režiséři a začal se prosazovat v úlohách hrdinů s tragickým koncem. Ve filmu DŮLEŽITÉ JE MILOVAT (L'important c'est d'aimer, 1975) vytvořil manželský pár s hvězdnou Romy Schneider, po boku slavných hereček stál i v dalších více či méně úspěšných titulech; hrál například s Isabelle Adjani (VIOLETTA A FRANCOIS - Violette et François, 1976), Annie Girardot (ZAMĚŘENÝ BOD - Le point de mire, 1977) nebo Catherine Deneuve (ÚTĚK DO BEZPEČÍ - À nous deux, 1979). Zajímavou příležitost v postavě televizního režiséra Paula Godarda a jeho vztazích ke třem ženám mu poskytl Jean-Luc Godard ve filmu ZACHRAŇ SI, KDO MŮŽEŠ (ŽIVOT) (Sauve qui peut la vie, 1979). Naopak méně známý je Sautetův film MADO (1976), který ovšem pro Dutronca znamenal první nominaci na Cézara v kategorii mužská vedlejší role.

V roce 1980 se Dutronc znovu více začal věnovat hudbě. Nepodařilo se mu sice navázat na úspěch ze šedesátých let, nicméně ve spolupráci se Serge Gainsbourgem si udržoval vysokou úroveň vlastní zpívané tvorby. Již jako vyzrálý muž se znovu představil ve výrazné filmové roli vážně nemocného vědce v nerovném milostném vztahu s podstatně mladší dívkou (Sophie Marceau) v melodramatu MÉ NOCI JSOU KRÁSNĚJŠÍ NEŽ VAŠE DNY (Mes nuits sont plus belles que vos jours, 1989). Vrcholem jeho filmové kariéry je pozoruhodný portrét slavného malíře v poslední etapě života VAN GOGH (1991), který mu vynesl Cézara za hlavní roli. Na dalšího Cézara, tentokrát za vedlejší roli, byl nominován díky svému vystoupení ve filmu režisérky Nicole Garcia PLACE VENDOME - SVĚT DIAMANTŮ (Place Vendôme, 1998).