Marie-Christine Barrault 80 let

Mezinárodně proslulá francouzská herečka Marie-Christine Barrault pochází z umělecky založené rodiny, její otec Max Henry Barrault byl divadelním manažerem, veřejnosti je ale více známé jméno jejího strýce, herce Jeana-Louise Barraulta (1910-1994). Marie-Christine se narodila v Paříži, kde také vyrůstala, po otcově smrti s matkou a jejím druhým manželem. Začala studovat na dívčí katolické škole, kde poprvé okusila amatérské divadlo a přes počátek studia literatury v Londýně nakonec mimo jiné díky strýci Jeanu-Louisi Barraultovi zjistila, že divadlo je to jediné, co ji zajímá. Navštěvovala herecké kurzy René Simona a od roku 1964 studovala na pařížské konzervatoři. Pod strýcovým vedením se vzápětí objevila na divadelním jevišti a rok 1965 byl pro ni mezníkem hned v několika ohledech. V Théâtre de la Comunne debutovala ve hře Andorra, přišly první nabídky z televize, jako atraktivní dívka byla oslovena i pro pózování v časopisech a v roce 1965 se také provdala. Jejím manželem se stal přítel z dětství, Daniel Toscan du Plantier (1941-2003), pozdější filmový producent a šéf společnosti Gaumont.

Dalším mezníkem kariéry Marie-Christine Barrault bylo milostné drama BRATRANEC A SESTŘENICE (Cousin, cousine, 1975), v němž vytvořila ústřední pár s Victorem Lanouxem a za svou kreaci byla nominována na Oscara v kategorii herečka v hlavní roli. Z další hereččiny filmografie nelze opomenout i u nás dobře známý koprodukční sci-fi thriller DOTEK MEDÚZY (The Medusa Touch, 1978). Překvapivě úspěšnější byl ve své době film DIVOŠSTVÍ (L'état sauvage, 1978), v němž vytvořila hlavní roli po boku Michela Piccoliho. Počátkem osmdesátých let se pak Marie-Christine Barrault pokusila prosadit i v Hollywoodu a v jedné z vedlejších rolí jsme ji mohli vidět ve filmu Woodyho Allena VZPOMÍNKY NA HVĚZDNÝ PRACH (Stardust Memories, 1980). V roce 1981 byla členkou poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.

Ještě před premiérou svého dalšího amerického filmu STŮL PRO PĚT (Table for Five, 1983) se Marie-Christine vrátila do Francie a znovu se začala aktivně věnovat divadlu, vystupovala například v Théâtre de l'Athénée. Znovu pracovala také pro televizi, z její další filmografie připomeňme hvězdně obsazený německo-francouzský film SWANNOVA LÁSKA (Un amour de Swann, 1984). Kromě několika dalších filmů uvedených i v našich kinech se výrazně prosadila titulní rolí v televizním seriálu MARIE CURIE, UNE FEMME HONORABLE (1991), za niž získala ocenění 7 d'Or Night a také Stříbrnou nymfu na televizním festivalu v Monte Carlu. I v devadesátých letech kladla důraz především na svou jevištní prezentaci a diváckou i odbornou veřejnost zaujala svými výkony nejen ve francouzské moderně, ale i ve světové klasice (Višňový sad).

Mezitím se v roce 1989 rozvedla s Toscanem du Plantier a o rok později se jejím druhým manželem stal slavný režisér Roger Vadim (1928-2000), který se v té době soustředil již jen na práci v divadle a pod jeho režijním vedením hrála Marie-Christine například ve hře Ve stejnou dobu v jiném roce. Řadu rolí před kamerou rozšiřovala nadále hlavně v televizi, zatím poslední výraznou filmovou rolí byla Mélanie v kriminálce ZÁHADNÁ NEZNÁMÁ (La disparue de Deauville, 2007).