Gustav Opočenský (1920 - 1992)

Gustav Opočenský se narodil 7. prosince 1920 v Praze básníkovi, prozaikovi, bohémovi a novináři Gustavu Rogeru Opočenskému (1881 – 1949). Jako bývalý manžel herečky Evy Strupplové (*1926) byl otcem výtvarníka a rockového hudebníka Petra Opočenského (*1950) a sochaře Pavla Opočenského (*1954). Původně studoval, po zavření vysokých škol nacisty odešel k divadlu.

I díky své neklidné temperamentní povaze byl soudním rozhodnutím postihnut zákazem kulturní činnosti a musel se živit jako horník a dělník ve Stalinových závodech u mosteckého Záluží (1956 – 1961). Od roku 1968 také provozoval zájezdový čtyřhodinový recitál „Koncert pro pana Masaryka“. Samotný Gustav Opočenský byl dobrým charakterním hercem. Nejbližší mu byly postavy inteligentské, kterým vtiskl svoji vrozenou individualitu, ironii, skepsi, nadhled, cynismus, vnitřní rozervanost a střídmost.

Pro jeho role byla také charakteristická vysoká a štíhlá postava, mužný statný zjev s řezanou, ostrou a podlouhlou tváří a podmanivý hlas. Svůj individualismus a schopnost šokovat diváky svým projevem nejlépe zhodnotil jako Ezechiel (v Tylově „Tvrdohlavé ženě“), Shylock („Kupec benátský“ Williema Shakespeara), Romulus Veliký (stejnojmenná Dürrenmattova hra), Cabot (O’Neillova „Touha pod jilmy“), maršál (Čapkova „Bílá nemoc“), Tartuffe („Tartuffe“), Bláha („Naši furianti“), Skule („Nápadníci trůnu“) aj.

I když prodlel většinu svého času na oblastních scénách, do pražských filmových ateliérů pronikl celkem často. Před svým zákazem se v 50. letech objevil jen ve všech třech dílech HUSITSKÉ TRILOGIE Otakara Vávry. V JANU HUSOVI (1954) byl pobočníkem u císaře Zikmunda (Jan Pivec), JANU ŽIŽKOVI (1955) českým šlechticem Jindřichem z Hradce a PROTI VŠEM (1956) husitským hejtmanem Mikulášem z Husi.