Vladimír Brabec (1934 - 2017)

Vladimír Brabec se narodil v Praze na Žižkově do rodiny malíře pokojů a ochotníka. K divadlu tíhl už od dětství, zpíval v Kühnově dětském sboru a v letech 1946-1948 hrál v žižkovském Divadle Akropolis. Poté odešel na DAMU (1949-1953) k profesorům Radovanu Lukavskému, Miloši Nedbalovi a Otomaru Krejčovi. Následně prošel Divadlem pracujících v Mostě (1953-1954) a vojenskou prezenční službu si odbyl v Burianově scéně D 34 (1954-1959).

Vladimír Brabec byl živelným, uvolněným a impulzivním hercem. Zpočátku vytvářel zejména milovníky, citově založené hrdiny, komické a nadsázkou i gagy obdařené muže. Dokázal předvést složité a velmi rozmanité náročné charakterní kreace, jímž dopomáhal svým uvolněným pohybem a sytým, ve všech rozpětích vždy sedícím hlasem.

Poprvé se před filmovou kamerou objevil  ve svých 14 letech ve snímku Křížová trojka (1948) Václava Gajera. Často hrál malé a střední postavy, výjimečně titulní, vždy však zaostávaly za úkoly divadelními. Mezi jeho divadelní role patří např. Benvolio (Romeo a Julie), Petruccio (Zkrocení zlé ženy), Cyrano (Cyrano z Bergeracu) nebo Polonius (Hamlet). Objevil se i v muzikálech - Tři mušketýři, Někdo to rád horké, My Fair Lady nebo Zvonokosy.

Uplatnění mu přinesly též televizní inscenace a seriály. Největší popularity se mu dostalo za roli Jana Zemana v Sequensově normalizačním projektu 30 případů majora Zemana (1974-1979). Vzpomínky na tento seriál, za který získal Zlatý květ 1981, shrnul v rozhovorech „Major Zeman - Jak to vidím dnes“ (2002).