Eduard Kohout (1889 - 1976)

„Jsem přesvědčen, že oba, ona i já, zahyneme společně. Nebude to ve dne, ale v noci, zato však jedné a téže hodiny. Jedné a téže hodiny.“

Narodil se 6. března 1889 v Českých Budějovicích jako František Eduard Kohout jako druhý ze čtyř dětí do rodiny truhláře. Záhy se rodina přestěhovala do Plzně, kde mladý Kohout studoval na reálce a jeho herecké umění rozvíjel profesor Jaroslav Hurt a zpěv J. Brandžovský. Zájem o herectví se u něho začal rozvíjet už v dětství (velmi mu jako malému dítěti učarovala „Princezna Pampeliška“) a stále se stupňoval. Proto v sedmnácti tajně utekl z domova ke kočovné společnosti paní A. Šípkové (srpen 1906 – listopad 1906), prošel společnostmi Elišky Zöllnerové (listopad 1906 – jaro 1907), Josefa Tuttra (jaro 1907 – září 1908) a ředitelky Grossové (září 1908 – prosinec 1908).

Díky svému příteli Václavu Vydrovi st. se dostal do Městského divadla v Plzni (1909 – 1913), kterému tehdy ještě šéfoval slavný Vendelín Budil. Herec a režisér Jiří Steimar ho následně povolal do pražského Intimního divadla na Smíchově (1913 – 1914). Nato nastoupil do Městského divadla na Královských Vinohradech (1914 – 1916). 1. dubna 1916 se stal hercem činohry Národního divadla, kam byl angažován Jaroslavem Kvapilem pro shakespearovské role. I přes počáteční obtíže se vypracoval na předního člena souboru, ale 31. července 1960 odešel na odpočinek (další léta v Národním divadle ještě hostoval).

Eduard Kohout byl jednou z nejvíce určujících postav českého herectví 20. století. Jeho projev se vyvíjel z psychologického realismu přes impresionismus, expresionismus a civilismus až k věcnosti a tlumenosti s využíváním všech výrazových prostředků. Výborně ovládal svůj podmanivý zvláštní hlas. Už zpočátku projevoval nadání, jež nejdříve využil na svých prvních štacích komediantskou živelností, muzikálností a smyslem pro výtvarno. Od 20. let pod vedením K. H. Hilara vytříbil svůj herecký rejstřík a vyrostl ve vynikajícího umělce.