Jan Řeřicha (1947 - 2019)

Jan Řeřicha má kořeny v kulturním prostředí, jeho otcem byl filozof Josef Řeřicha (1901-1965). Po jedenáctiletce se Jan Řeřicha přihlásil na DAMU, kde vystudoval herectví (1970), mezitím již ale hrál ve studentském souboru Radar a v Divadle Za branou. Po dokončení studií krátce působil u zájezdové skupiny Maringotka. Dvanáct let strávil na jevišti Divadla Jiřího Wolkera (1975-1987), mezitím v polovině 80. let založil Pražskou hereckou společnost. Ve druhé polovině 80. let pohostinsky v Bělehradě režíroval vlastní adaptaci Švejka, ve Vídni se pak v letech 1987-1988 podílel na audiovizuální výstavě o Jaroslavu Haškovi.

Do světa filmu vstoupil Řeřicha jednou z hlavních rolí ve sportovně laděném příběhu NEKLIDNOU HLADINOU (1962), později hrál ještě jako student DAMU již jen menší role bezejmenných mladíků ve kvalitních filmech jako ZNAMENÍ RAKA (1966), SPALOVAČ MRTVOL (1968) nebo UTRPENÍ MLADÉHO BOHÁČKA (1969). V následující dekádě se na filmovém plátně objevoval převážně v menších postavách příslušníků bezpečnosti, vojáků nebo různých dělníků (z dosud dobře známých filmů můžeme připomenout COŽ TAKHLE DÁT SI ŠPENÁT, 1977), hrál také v několika filmech agitační normalizační ideologie, výjimečně spolupracoval také s televizí a s rozhlasem. Na dlouhou dobu byla jeho poslední rolí postava redaktora v historickém snímku ROMANETO (1980), k filmové práci se nakrátko vrátil po roce 1989 (BYLI JSME TO MY?, 1990; STAVENÍ, 1990; BIZON, 1990), s následným rozšířením nehereckých aktivit však své působení ve filmu úplně ukončil.

Jan Řeřicha je ženatý, od roku 1974 je jeho manželkou scénáristka a spisovatelka Daniela Řeřichová, rozená Bohuňková (*1950). Mají spolu dvě děti, syn Jan Řeřicha (*1975) se věnuje sochařství.