Otto Šimánek (1925 - 1992)

Vysoký, hubený a němý chlapík s nepostradatelnou buřinkou, bílým karafiátem v klopě, starosvětským oblekem a deštníkem se stal miláčkem a hrdinou tisíců dětských srdcí. Ano, životní rolí Otto Šimánka se stal Pan Tau v koprodukčních dětských příbězích Jindřicha Poláka. Nejdříve bylo natočeno třináct středometrážních snímků, uváděných v kině i v televizi (1969 – 1972), dalších třináct dílů bylo natočeno pouze pro televizi (1973 – 1975), pro televizi Polák natočil i zbylých sedm dílů (1977 – 1978). A díky sestřihům některých dílů pronik Pan Tau se svým představitelem Otto Šimánkem i do celovečerního filmu: POPLACH V OBLACÍCH (1978), OD ZÍTŘKA NEČARUJI (1978) a PAN TAU (1988).

Jako profesionál spoluzakládal s Václavem Vaňátkem Divadlo mladých pionýrů (1945) a prošel Divadlem 5. května (1946), Divadlem pod Plachtou Jindřicha Plachty, kde byl ale jen pět měsíců, Divadlem pracujících ve Zlíně (1947 – 1954), ostravským Státním divadlem (1954 – 1958) a Městskými divadly pražskými (1958 – 1990), z nichž odešel na odpočinek. Jeho druhou ženou byla kostýmní výtvarnice a scénografka Ludmila Muchová (*1937). Z prvního manželství měl jednu dceru.

Na všech svých angažmá Šimánek rozvíjel i svůj zájem o uměleckou pantomimu, stylizovaný herecký projev a pohybově kulturní umění. Právě tyto aspekty nejlépe využil při vytváření svého Pana Tau. Otto Šimánek vynikal zejména v komické oblasti, nejraději byl ale v tragikomické s nádechem pantomimy. Kromě mimiky, gestikulace a pohybů využíval i svůj hlas. Zahrál si v inscenacích „Když se slaví karneval“ (Nanek Cocard), „Ulička“ (Koníček), „Kdo bere, má za tři“ (Don Gilo), „Fiakr číslo třináct“ (Jobelin), „Sliby chyby“ (Wanderhof), „Galantní lsti“ (hrabě Bellair), „Největší z Pierotů“ (Debureau), „Tři Alberti a slečna Matylda“ (baron), „Obrácení Ferdyše Pištory“ (profesor Kosterka), „Měšťáci“ (Bessemenov), „Námluvy“ (stařec), „Tlučhuba“ (Bonviván), „Pes Lope de Vegy“ (Otavius), „Židle“ (stařeček) nebo „Benátská vdova“.

Pan Tau zastínil všechny filmové (často malé i epizodní) postavy Otty Šimánka, z nichž si některé teď uvedeme. K filmu přišel ještě během angažmá ve Zlíně (např. I ANDĚLÉ ZTRÁCEJÍ TRPĚLIVOST, NEDĚLNÍ DOSTAVENÍČKO a BOTOSTROJ). Naposledy si ve filmu zahrál, jak jinak, PANA TAUA (1988).