František Krištof-Veselý (1903 - 1977)

František Veselý se narodil 12. dubna 1903 ve slovenské Skalici. Když byl malý, tak jeho otec odešel za prací do Ameriky a už se nevrátil. Matka se znovu vdala, za továrníka Krištofa z Budapeště. Matka s novým manželem odjela do Maďarska a malého Františka vychovávali její rodiče, protože nový otec o něj neměl zájem. Za nějaký čas však změnil názor a už sedmnáctiletý František se přestěhoval za rodiči do Budapeště. A přijal otčímovo příjmení Krištof (od té doby se psal jako František Krištof – Veselý).

Přešel do Slovenského národního divadla, kde byl sólistou – tenoristou a režisérem tamní operety (1931 až 1933, 1936 – 1938, 1940 – 1946). Působil v bratislavské Nové scéně (1946 – 1964), kde rovněž hrál, režíroval a byl uměleckým šéfem Hudební komedie na této scéně. V roce 1964 odešel na odpočinek.

Na přelomu třicátých a čtyřicátých let vystupoval pohostinsky taktéž v Praze (Varieté, Švandovo divadlo atp.). Velmi populární byly jeho šlágry a písně, které vycházely na gramofonových deskách (vydal například písně „Já som veselý“, „Krásna“, „Mamička“, „Milá moja“, „Pojedeme dnes“ či „Saigon“).

Na jevišti byl vynikajícím interpretem frakových tenorových úloh, postav mladých komiků, ale i žoviálních a mondénních figurek v klasické a současné operetě (například „Rose Marie“, „Veselá vdova“, „Země úsměvů“, „Polská krev“, „Netopýr“ či „Čardášová princezna“). Na jedné „štaci“ se seznámil se zpěvačkou Gizkou, se kterou se později oženil a která mu byla oporou až do smrti.