Karel Černý (1892 - 1945)

Jméno tohoto zvláštního herce se často objevuje v různých podobách. Jmenoval se Karel Walter, jako spisovatel byl uváděn pod jménem Karel Valtr-Černý a jako herec Karel Černý. Původně se chtěl věnovat opernímu umění, ale nakonec začal studovat Pivodovu hereckou školu. Tu však nedokončil a odešel ke kočovné společnosti M. Procházkové-Malé, odtud ke společnosti V. Slavínského a K. Kaňkovského a do Východočeského divadla v Pardubicích. V roce 1914 narukoval, ale po krátkém čase byl sproštěn vojenské služby a začal pracovat v ostravských dolech.

Hlavní význam Černého spočíval v mimopražské práci, především v Brně, Ostravě a Olomouci, kde jako režisér prosazoval svůj program vycházející z koncepce psychologicko-realistického divadla. Novátorské, ale zároveň přínosné a podnětné se staly jeho inscenace Langerovy Periferie (1925) a Vojnovićovy Dámy se slunečnicí (1925). Jako herec byl obsazován zprvu do rolí lyrických, později charakterních milovníků, pro které měl vynikající předpoklady. Byl štíhlý a urostlý a měl mužně zdrsnělý hlas. Především však vynikl jako představitel psychicky velmi složitých povah. Zvlášť blízké mu byly role rozervanců, skrývajících za mužnou hrdostí a nepřístupností citlivé nitro a uzavírajících se před vnějším světem. Jako člověk byl až nesmírně přecitlivělý a své role prožíval se sebezničující důsledností až do stádia splynutí vlastní osoby s postavou. To vše patrně sehrálo svou roli v předčasné smrti tohoto herce.

Filmová kariéra Karla Černého se podobala jeho divokému životu. "Vtrhnul" do naší kinematografie v roce 1937 a za pouhých osm let vytvořil 36 rolí. Poprvé to bylo v dramatu LIDÉ POD HORAMI (1937) v roli strážmistra. V českém filmu vytvářel velmi různorodé epizodní i hlavní role. Z těch vyraznějších jmenujme sedláka Tomáše Záhoře v dramatu BOŽÍ MLÝNY (1938), továrníka Skřivana v komedii JARKA A VĚRA (1938), Jaroslava Švamberka v komedii POZOR STRAŠÍ (1938), starostu Rejlka ve filmech LÍZIN LET DO NEBE (1937) a LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939), klarinetistu Jaroše v MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE (1940), primáře Václavíka v DRUHÉ SMĚNĚ (1940), komerčního radu Landu v komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941), nebo doktora Albína v příběhu KLUCI NA ŘECE (1944). Naposledy se objevil jako konšel v dramatu ROZINA SEBRANEC (1945). Přestože byl film uveden do kin až po válce, Karel Černý se konce války nedočkal. Krátce před jejím koncem byl za nevyjasněných okolností nalezen ve svém bytě mrtev.