Jean Desailly byl výrazným hercem charakterních rolí, na své umělecké konto nastřádal více než šedesát filmů, hrál také v televizi, jeho láskou bylo ale především divadlo. Jean Marcel Desailly se narodil v Paříži a vyrůstal v harmonickém rodinném prostředí, díky otcovým kontaktům se seznámil i s četnými umělci. Po otci zdědil také určité nadání k malování a původně studoval školu výtvarných umění (École des beaux-arts), koncem třicátých let se ale připojil ke kočovné divadelní společnosti a nakonec začal studovat herectví na pařížské konzervatoři.
Po dokončení konzervatoře vstoupil Jean Desailly do angažmá v nejslavnějším francouzském divadle Comédie Française (1942-1946), kde jako mladý, pohledný a především nadějný herec dostal velké příležitosti v zavedené klasice (Hamlet, Antonius a Kleopatra, Měšťák šlechticem), absolvoval také úspěšné divadelní turné po celé Evropě. Souběžně pokračoval i v práci před filmovou kamerou a jeho jméno je spojeno s ambiciózními poválečnými snímky jako OTEC GORIOT (Le père Goriot, 1945), ROGER LA HONTE (1946) nebo PASTORÁLNÍ SYMFONIE (La symphonie pastorale, 1946). Právě tento film však ukončil jeho kariéru v Comédie Française, protože kvůli natáčení měl absenci v divadle a nejprestižnější francouzská scéna něco takového nepřipouštěla. Stihnul se také oženit a jeho manželkou se stala herečka Ginette Nicolas, známá dodnes jako Nicole Desailly (*1920). Měli spolu dvě děti, ale rozvedli se po několika málo letech. Na dalších šedesát let pak svůj soukromý i pracovní život spojil s herečkou Simone Valère (*1923), vzali se ale až v roce 1998.
V roce 1946 byl Desailly propuštěn Comédie Française a ve spojení se souborem Barrault-Renaud účinkoval na scénách Théâtre Marigny a Odéon Théâtre de France. V jeho divadlení práci převažoval v té době francouzský repertoár od klasiky po modernu (Molière, Musset, Giraudoux), objevil se znovu v shakespearovském repertoáru (Kupec benátský, Jindřich VI.), ale také například v Kafkově Zámku. Z jeho filmografie připomeňme i u nás známé VELKÉ MANÉVRY (Les grand manoeuvres, 1955), kde hrál poměrně velkou roli po boku Gérarda Philipa.
Přelom 50. a 60. let je v Desaillyho filmové kariéře ve znamení několika pozoruhodných snímků natočených s Jeanem Gabinem, zvláště zaujal v kriminálce KOMISAŘ MAIGRET KLADE PAST (Maigret tend un piège, 1958), která mu vynesla nominaci na Cenu BAFTA pro nejlepšího zahraničního herce. Dalším významným setkáním s Gabinem byl film BURZIÁNI (Les grandes familles, 1959). Pozoruhodný výkon podal také v postavě komisaře v kriminálce ULICE MONTMARTRE Č. 125 (125 rue Montmartre, 1959). Z režisérů, s nimiž v té době spolupracoval, připomeňme slavná jména mladé generace jako Jacques Demy, Michel Boisrond, Edoudard Molinaro nebo François Truffaut. Právě v Truffautově filmu HEBKÁ KŮŽE (La peau douce, 1964) vytvořil Desailly jednu z nejzajímavějších postav své kariéry (po boku Françoise Dorléac).