Zdeněk Dolanský (1952 - 2020)

Narodil se v Praze ve znamení Kozoroha. Ačkoliv maminka byla nadšenou divadelní ochotnicí, pro studium herectví se rozhodl až na střední škole, inspirován vzorem svého staršího bratra. Na poprvé nebyl přijat, a tak strávil rok jako rekvizitář v Městských divadlech pražských a v Komorním divadle. Další rok už byl na DAMU přijat. Po absolutoriu (1975) odešel společně s několika spolužáky do Horáckého divadla v Jihlavě, ale po roce musel na vojnu. Následně vystřídal několik krátkodobých angažmá – v Liberci, Olomouci a Příbrami. Na delší dobu, tedy na šest let, zakotvil v pardubickém divadle. Odtud vedla jeho cesta do pražského Divadla E. F. Buriana, kde zůstal až do jeho zrušení. Poté jej pozval Miloš Horanský do Městských divadel pražských, ale po roce odešel za Karlem Křížem do Labyrintu. Po jeho zrušení získal, jak sám říká, „teatrofobii", a chtěl divadelní práce nadobro nechat. Nový šéf kladenského divadla Petr Svojtka jej však přesvědčil, aby nastoupil do Středočeského divadla Kladno, kde zůstal osm let. V sezoně 2013/14 se znovu vrací do Městských divadel pražských. Pan Dolanský má na kontě více než sto dvacet rozmanitých rolí klasického i současného repertoáru (připomeňme alespoň Hamleta, Harpagona, Odysea v Pokořitelích Tróje či Rogožina v Idiotovi). Věnuje se dabingu a zahrál si v několika desítkách filmů, televizních pořadů a seriálů (např. Lítost, Perníková věž, Stavení). Byl dvakrát ženatý, má tři syny, z nichž jeden – Jan – se rovněž věnuje herectví. Společně si zahráli např. v Perníkové věži či Expozituře. Velkým zájmem Z. Dolanského je historie. Soukromě i pracovně procestoval nejrůznější části světa (Peru, Indii, Egypt, Nepál, Řecko a další).