Vladimir Vysockij (1938 - 1980)

Byl symbolem ruské země, ale také básníkem, hercem a zpěvákem.

Středoškolské vzdělání zakončil maturitou (1955) a přihlásil se na technickou stavební fakultu, ale po roce se více vyhranil k uměleckému směru. Proto se vydal za hlasem svého srdce, tam kam ho to nejvíc táhlo, ke studiu herectví na uměleckou školu MCHAT v Moskvě (1956-60). První stálé angažmá měl v divadle A.S. Puškina, kde ztvárnil řadu rolí. Zahrál si z počátku šedesátých let také v různých filmech. V roce 1961 začal psát písně a balady z války o válečném běsnění, zatím skládal jen pro pár přátel a známých, občas začal se svými písněmi vystupovat i veřejně. Rázem si získal mnoho posluchačů. Po hlasové stránce nebyl tak dokonale vybavený, měl ovšem pozoruhodný talent k mistrovskému umění skládat písně, které přímočaře a otevřeně vypovídali. Nabídka k účinkování do avantgardního divadla Dramy a komedie na Tagance v Moskvě (1964) přišla v pravý čas.

Nejlepší divadelní časy prožíval Vladimír Vysockij počátkem 70. let. Role Hamleta byla v jeho podání excelentní. Píše verše a čte filozofii, také se začal profilovat do role básničkáře a zpěváka s kytarou. Největší vliv na jeho tvůrčí a uměleckou kariéru skládání textů a veršů měla osobnost jemu blízka Bulat Šalvovič Okudžava, básník, prozaik a šansoniér arménsko-abchazsko-gruzínského původu. Vysockij začal také skládat písně a hudbu pro divadlo. Nikdy se nesnažil někoho napodobovat, byl vždy jen svůj. Často recitoval při zpěvu a používal improvizaci pod vlivem pocitů svého smýšlení a měl dokonalou schopnost použít dojmů vzpomínek z války o bezpráví a strádání.

Bohužel k nelibosti mocné ruské spravedlnosti a malé obliby u přátel komunistické strany, byly jeho poetické písně zcela zakázané. Všechny magnetofonové nahrávky včetně přístroje okamžitě policie zabavovala, stačilo jen oznámení či udání. Paradoxem všeho je, že jeho písně poslouchala tajná policie KGB a dokonce i samotný L. I. Brežněv. To nahrávalo stoupající popularitě tohoto výjimečného umělce. V sedmdesátých letech cesta k filmu byla ještě těžší. Obejít oficiální zákaz obsadit Vysockého do role bylo složité. Po delší době se skoro zázrakem podařilo režiséru Polokovi opět prosadit ho do filmu INTERVENCE, film se podařilo dokončit, ale ihned putoval do archivu trezorových filmů. Až další film PAN TAJGY (1970) byl uvolněn do distribuce kin, protože tam hrál zápornou a ne zrovna milou roli.