Zdeněk Podlipný (1898 - 1946)

Zdeněk Podlipný pocházel z chudých poměrů pražské Michle, od dětství jej lákalo divadlo a za první světové války začal hrát u kočovných společností, po válce pak našel stálá angažmá v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1922-1926), v Českém divadle v Olomouci (1926-1928), ve Stálém divadle v Kladně (1928-1931) a Městském divadle v Plzni (1931-1932). Po jednu sezónu pak umělecky a režijně řídil divadelní společnost J. E. Sedláčka (1932-1933). Umělecky stěžejní pro něj byla spolupráce se scénou D 34 E. F. Buriana (1933-1941), kde vynikl v avantgardně pojatých klasických kusech jako Věra Lukášová, Harpagon nebo Jegor Bulyčov. Za války pak Podlipný hrál ve Vinohradském divadle (1941-1945); v této době se také podle některých pramenů zapletl s okupačními orgány, možná i díky tomu se šířeji uplatnil ve filmu, ještě před koncem války ale založil ilegální Revoluční odborovou radu divadelníků. Od případného podezření z kolaborace odvrátil Podlipný pozornost svou agilní účastí v poválečné obnově českého divadelnictví, angažoval se též v řadách Komunistické strany (levicové smýšlení jej provázelo od mládí). V roce 1945 stál u zrodu Divadla kolektivní tvorby (de facto se jednalo o nástupce zavřeného Divadla Vlasty Buriana), ještě v témže roce ale přešel jako šéf činohry do Slezského národního divadla v Opavě (1945-1946). Zde také hrál (Benátský kupec) a svým režijním působením se snažil z této scény vytvořit lidové divadlo, v realizaci jeho ambiciózních záměrů mu však zabránila předčasná smrt.

Zdeněk Podlipný zemřel 23. července 1946 a jeho úmrtím upadla do tvůrčí krize scéna opavského Slezského divadla, kde tehdy působil; některé prameny ale uvádějí jako datum úmrtí až rok 1948. Jeho manželkou byla herečka Zdenka Podlipná (1902-1977).