Martin Růžek (1918 - 1995)

Martin Růžek, vlastním jménem Erhard Martin, se narodil 23. září 1918 v malém podkrkonošském Červeném Kostelci do rodiny obchodníka a výrobce sukna. Svůj pseudonym (později jako svoje zákonné jméno) si vybral v roce 1945 na počest svého strýce, důstojníka, kterého za války nacisté zavraždili. V roce 1930 se s ovdovělou matkou odstěhoval do Hradce Králové, kde studoval gymnázium a hrál v ochotnickém kroužku. V roce 1934 odešel do Prahy, odmaturoval na pražské reálce (1938) a začal studovat lesní inženýrství na pražské technice. Po uzavření vysokých škol nacisty roku 1939 vystřídal několik příležitostných zaměstnání a věnoval se ochotnickému divadlu, např. divadélko Čin (194 – 1943).

V začátcích se uplatňoval v komických rolích, kde uplatňoval svůj spontánní komediální talent. Ve hrách uplatňoval svoji tvář a své bohaté výrazové prostředky. Proslul také svým charakteristickým hlasem. Svůj herecký talent rozvíjel po válce v oblastních divadlech a ve Vinohradském divadle, kde se z něho vyvinul skvělý charakterní herec, schopný vytvořit různé charaktery. Základem jeho hraní byla zejména komika. V ND skvěle rozvinul své umění a vytvořil desítky divadelních rolí a řadu nezapomenutelných postav (Mikuláš Arnessön v Ibsenových „Nápadnících trůnu“, Král v „Tomáši Becketovi“, Josef Roškot v Šrámkově „Měsíci nad řekou“, sir Oliver Surface ve „Škole pomluv“, titulní role v komedii „Tartuffe“ a další). Pokoušel se o režii a psaní pohádkových příběhů. Byl bývalým chotěm pěvkyně Jarmily Palivcové (*1925).

Ve filmu debutoval roku 1949 ve svých jednatřiceti letech rolí Younga v povídce Vladimíra Síse DÝMKA MÍRU. Poté si jej na upozornění Josefa Beyvla všiml režisér Karel Steklý, a svěřil mu velmi zápornou roli Koniáše v Jiráskově TEMNU (1950). Dokázal vytvořit roli fanatika, který šiří utrpení a zlo. Po této roli se mu otevřela cesta k dalším filmovým úkolům. Po různých malých rolích ve filmech BOMBA (Krahulík), KASAŘI (ředitel Prokeš), ZLATÝ PAVOUK (Halouzka), JUŘÁŠEK (četník) či NEVĚRA (Anderle). Získával nejvíce záporné role, pro které byl „předurčen“ svým hlasem a zjevem. Hrál tak například svérázného hejtmana Tayerleho v komedii POSLUŠNĚ HLÁSÍM (1957) Karla Steklého, krále Kazisvěta v pohádce Martina Friče PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (1959), biskupa v KLADIVU NA ČARODEJNICE (1969) Otakara Vávry, pana domácího v PENIČCE A PARAPLÍČKU (1970) Jiřího Sequense atd.

Jen občas získal možnost vytvořit roli sympatičtější, či roli ryze kladného charakteru – alkoholik Pešta v dramatu TAM NA KONEČNÉ (1957) režisérů Kadára a Klose, lékař v dramatu SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN (1963) stejných režisérů, Šeda v Sequensově kriminálce POKUS O VRAŽDU (1973), baron Kaunitz v komedii ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (1977), soudce Petřík v CAUSE KRÁLÍK (1979), stárnoucí Petr Vok v komedii PAN VOK ODCHÁZÍ (1979), císař Rudolf ve HŘE O KRÁLOVNU (1980) atp. S filmovými diváky se Růžek rozloučil malou rolí převora v Rážově dramatu V ERBU LVICE (1994).