Jan Pavel Filipenský 50 let

Narodil se 8.10.1973 v Novém Městě na Moravě, jako nejstarší ze tří dětí do rodiny fyzika, později diplomata a profesorky jazyků. Má mladší sestru Marii a nejmladší ze sourozenců je bratr Vít. JF i celá jeho rodina však pochází z nedalekého srdce Vysočiny - Žďáru nad Sázavou, kde má stále nejvíce příbuzných a kam se také rád vrací nejen za příbuznými, ale i za krásami tamějšího kraje.

Po ZŠ se JF hlásí na Gymnázium Táborská v Brně - Židenicích, kam se také dostává a kde čtyři roky se střídavým úspěchem studuje. Jeho profesoři se vzácně shodují na tom, že rozhodně není neinteligentní, ba přímo naopak, ale jeho nechuť ke školním knihám a vůbec disciplíně a autoritám je doslova příslovečná. Během studia na gymnáziu se ještě prohlubuje jeho zájem o přírodu a zoologii. Věnuje se trampingu, kanoistice, studiu zoologie, herpetologie a historie. Jeho vysněnou další metou je Fakulta Přírodovědecká při Masarykově universitě v Brně. Jenže ouha, díky své drzosti a nedisciplinovanosti má problémy s jistou profesorkou gymnázia, která jej u maturity řádně potopí. Takže následuje reparát na podzim. Jak se říká: padající listí repetenty jistí. Ovšem absence maturitního vysvědčení u přijímacích zkoušek na universitu mu znemožní se na tuto dostat. JF k této své maturitní eskapádě říká: „Byl jsem drzej, nedisciplinovanej fakan s absolutní neúctou k autoritám, což mi zůstalo dodnes. Tahle profesorka mě štvala jak těžkej hřích a já jí to nezůstával dlužen. Jako jediná si mi dovolila dokonce napsat poznámku do třídnice, což se na gymnáziu již dávno nedělalo, a to ve znění: „svačí v mých hodinách a drze reaguje" - což byla sice obojí pravda, ale my už byli supráci čtvťáci, tedy více než trochu tolerance bylo na místě. Nicméně dodávám, že tahle baba tedy naučit dokázala. Jednou se jí ale stalo faux pass rozměru, že byla nejen schopná hledat Kilimanžáro v Jižní Americe, ale dokonce ho tam i najít, což mne neskonale popudilo. Nejdříve jsem jí to velmi decentně a korektně naznačil. ale ona mě setřela jak malýho smrada, zkusil jsem tedy jasněji formulovat svoji připomínku, ale setřela mne znovu, což mne vytočilo. Tedy jsem s razancí mně vlastní poměrně nahlas poznamenal, že když je někdo dutej jak štoudev, měl by danou věc nejdříve dostudovat a pak ji teprve učit! Baba jen zablejskla očima, ošklivě se ušklíbla a nechala mě s gustem vyhučet u matury. Tohle považuji za unfair a nekonfesní zbraň v onom věčném souboji študák vs kantor. Kdyby mi dala dlouhý referát, či použila jinou svoji zbraň na mou drzost, ok je to její právo, ale tohle bylo svinstvo. Chápu, dovolil jsem si dost, dokonce moc, ale tohle bylo s kanonem na vrabce a léčba vlastního mindráku, což následně dokázala u reparátu, kterého jsem se bál jak čert kříže. Tak dlouho mě točila na části otázky, kde věděla, že nejsem nijak silný, až mě málem dostala. Zachránila mě moje bejčí urputnost a neomalenost se kterou jsem jí opakoval již jednou řečené tolikrát, kolikrát se k onomu tématu vrátila. Ani to by nebylo dost, kdyby se mne nezastala jiná profesorka, která uštěpačně poznamenala, že to by snad stačilo, že jsem jim za těch 52 minut řekl až dost. Takže tak. Baba princmetálová, ale vzpomínám na ni bez zášti. V neposlední řadě proto, že díky jejímu vyhazovu u maturity jsem se nedostal na přírodovědu a tedy se postupně mohl začít věnovat herectví." I přes snahy zmíněné profesorky však v září roku 1992 JF úspěšně maturitu skládá.

Po gymnáziu přichází několikaleté období nerozhodnosti co vlastně dále. Pokus o další vysokou školu, tentokrát Fakultu Strojní při VUT Brno nemohl dopadnout jinak než odchodem, protože matematika, fyzika a další přírodní vědy vyjma zoologie nebyly nikdy pro JF to pravé. Hlásí se k Policii České Republiky, ale nemá po vojně, takže opět nic. Zájem o policejní práci ale přetrvává a tak se JF hlásí na Policejní Akademii v Praze. Zkouší to také na Vojenskou Akademii v Brně, obor výpočetní technika. Dostal se na obě, upřednostňoval Policejní Akademii, ale vojáci byli bohužel mocnější a tak mu nezbylo než nastoupit do armády. Po šesti měsících byl z vojska ze zdravotních důvodů propuštěn. Jeho komentář ale vše staví do toho správného světla: „Byl jsem ... hmm ... slušně řečeno mladý neinformovaný hlupák, nevěděl jsem, že Třetí Fakulta Vojenské Akademie v Brně je jen zelená Fakulta Elektrotechnická, akorát s pakárnou navrch. Byl jsem moc rád, že jsem dokázal uhrát ono propuštění ze zdravotních důvodů, protože to byla jediná šance, jak nemuset zbytek roku dosloužit u řadového útvaru a nemuset uhradit jeden semestr neúspěšného studia. Dnes toho trochu lituji, protože vím, že bych se byl dostal k útvaru řidičů, kde jsem si mohl rozšířit svůj řidičský průkaz na všechny skupiny a to za výrazně menší peníze než dnes, takhle mne to stálo nekřesťanské peníze, ale zase jsem vydělal půl roku svobody a to není málo. Nikdy ale nezapomenu na situaci, když mi dával velitel školních jednotek, gumák přímo archetypální, výstupní razítko do vojenské knížky a řekl s povzdechem: „To je taková škoda, že ty jdeš do civilu, já jsem tě měl tak rád, tys byl tak dobrej voják..." Udržet tehdy bránici na uzdě a nepropuknout v huronský smích byl v té době můj nejlepší herecký výkon. Viděl mě všehovšudy tak třikrát a moje disciplinární prohřešky kolovaly kuloáry od mého prvního dne na vojně. Nebyl jsem notorický zběh a průserář, jen jsem často dával najevo, že si nenechám štípat dračky na hlavě, mazárnou ani gumárnou si na mě hned tak někdo nepřijde a že mám své prostředky jak se za svinstvo patřičně odvděčit. Ale moji přímí nadřízení, tedy velitel čety a velitel roty mě měli rádi a já je. Byli to docela fajn chlapi a rád na ně dodnes vzpomínám. Ale vzpomínky tohoto ranku patří asi do jiného povídání." Během celého tohoto nerozhodného období ale JF pečlivě navštěvuje ZUŠ Jaroslava Kvapila v Brně, obor literárnědramatický, kde se, nevěda ještě o tom, připravuje na svoji současnou dráhu. Sám o této době říká: „Do dramaťáku jsem si chodil odpočinout, přijít na jiné myšlenky a podiskutovat s naší milou „tetou Emou", naší paní profesorkou paní Emou Kučerovou. Vždycky mi říkávala: „Týhle židle si važ, na ní sedávala malá Libuška Šafránková a po ní Vašek Svoboda". Že se z toho vyvine něco dále jsem neměl tušení, ale dopadlo to tak, zvláště díky jednomu mému dnes již hereckému kolegovi. Ale o něm snad jindy. Zajímavostí je, že do stejného ročníku, ale jiné třídy téže ZUŠ a tedy k jiné profesorce chodil dnes velmi známý Jan Budař." V období po gymnáziu JF dále vydatně sportuje, věnuje se sebeobraně, bojovým uměním, dále rád trampuje a jezdí „po čundrech" a na divokou vodu, později propadá i horskému kolu. Samostatnou kapitolou v životě JF je historický šerm. Začíná se mu věnovat v roce 1993 a vydrželo mu to podnes.

V roce 1996 si JF podal přihlášku na DAMU, kam se pochopitelně nedostal, jako spousta jiných, i když DAMU navštěvoval již dříve a několik jejích pedagogů jej velmi rádi viděli. JF říká: „U přijímaček jsem viděl, jak na mne dva dnes velmi známí herci a pedagogové v jednom, kteří mne znali z dřívějška, povzbudivě mrkají a jedna paní profesorka/známá herečka, proslulá svým vražedným přístupem k uchazečům se na mne dokonce usmívala! Tak jsem si říkal že snad by to mohlo ..., ale pak jsem se náhodou přichomýtl neviděn a neslyšen k rozhodovacímu procesu a zaslechl jsem, jak mně zřejmě naklonění tři herci/profesoři říkají: „dobrej, berem, ne, hodí se ..." Načež se ozval další z komise, taktéž známá osobnost české herecké scény a značně popuzeným hlasem děl: „Tak ten jo? Tak buď ten anebo já!" A bylo vymalováno! Nevím, co by se bývalo bylo dělo dál, ale já se nechal vidět a následně i slyšet: „Tak vám panstvo poníženě děkuju a aspoň sem nemusím odpoledne pro výsledky. Těšilo mě!" a uražen ve své ješitnosti nasupeně odešel." Následně, tedy v roce 1997 se JF dostává na jinou hereckou školu, Vyšší Odbornou Školu hereckou v Praze, kterou tři roky úspěšně studuje a v roce 2000 ukončuje úspěšným absolutoriem, jako jeden z mála z jeho ročníku. Na tuto školu JF vzpomíná rád i nerad, přinesla mu spoustu radostí i strastí, koneckonců asi jako každému. Posléze se na ni vrátil, ovšem ve zcela opačném gardu, tentokrát jako lektor. Studenty dva roky vyučoval šermu. Rád vzpomíná na své kolegy z ročníku, mimo jiné na Mirka Šimůnka, dnes známého herce a moderátora. Během školy JF nezanechává sportů, zdokonaluje se v jízdě na koni, ve střelbě jak z historických tak sportovních střelných zbraní a v ovládání biče, věnuje se dále divoké vodě - teď už spíše raftingu jako profesionální raftguide a dále převážně šermu pod vedením mnoha známých českých a slovenských lektorů (Josef Jurásek, Libor Olšan, Peter Koza, Roman Spáčil a Petr Nůsek) a začíná být pomaličku jasné, že šerm a akce spojené s vystupováním budou dále velikou a nedílnou součástí jeho života.