Jiří Bartoška 77 let

Herec Jiří Bartoška je jednou z nejvýznamnějších a nejpopulárnějších osobností na české filmové scéně. Jeho životní láskou se stalo divadelní a filmové herectví, které studoval a v roce 1972 i úspěšně absolvoval na brněnské JAMU. Po studiích okamžitě zahájil svou dlouhou hereckou kariéru. Krátce působil v brněnském Divadle na provázku, odkud v roce 1973 přešel do ústeckého Činoherního studia, kde hrál do roku 1978, než se odstěhoval do hlavního města Prahy. Zde se stal členem Divadla Na zábradlí, kde diváky ohromoval v řadě kreací moderního i klasického repertoáru. Na podzim 1991 odešel Bartoška s téměř celým souborem ze Zábradlí a vytvořili svou vlastní scénu Divadlo Bez zábradlí. Zde působí dodnes a společně se Zuzanou Bydžovskou, Danou Morávkovou, Bohumilem Kleplem, Jiřím Menzelem a dalšími hereckými osobnostmi vytvořil jedno z nejlepších pražských divadel, které má představení vždy na několik týdnů dopředu vyprodaná.

V následujících letech následovaly převážně vedlejší role v mnoha kriminálkách, dramatech a televizních filmech. Mezi ty divácky úspěšné patří DRSNÁ PLANINA (1979), SLUNÍČKO NA HOUPAČCE (1981) a televizní filmy JEHLA (1982) a CUKOR (1982). Do hlavních rolí se vrátil Bartoška v roce 1983, kdy hrál v komedii KATAPULT. Ztvárnil zde postavu mladého inženýra Jošta, který stále žije stereotypní život, což ho přestane po nějaké chvíli bavit, a proto se rozhodne, že zkusí žít současně několik životů s jinými ženami. V roce 1984 přišlo naráz mnoho nabídek. Mezi nimi byla i role doktora Skalky v kontroverzním seriálu SANITKA. Někteří mluví o tomto projektu jako o „socialistickém veledílu“, někteří ho zase nazývají kultem. Podobné názory provází další seriál MY VŠICHNI ŠKOLOU POVINNÍ. K padesátému výročí provozu Barrandovských filmových studií byl natočen dokument BARRANDOVSKÉ NOCTURNO ANEB JAK FILM ZPÍVAL A TANČIL, kde se sešla celá řada tehdejších hvězd hudebního a hereckého nebe. To se samozřejmě neobešlo bez přítomnosti ředitelů a důležitých osobností minulého režimu.

Po předchozích dvou velkých seriálech přišel v roce 1985 konečně projekt, který se těší oblibě i v dnešní době. Dobrodružný seriál SLAVNÉ HISTORKY ZBOJNICKÉ vypráví o českých, maďarských a francouzských zbojnících. Hlavní roli vytvořil Bartoška také v úspěšném psychologickém dramatu TICHÁ RADOST. V roce 1987 si zahrál po boku Magdy Vašáryové v dalším dramatu JUŽNÁ POŠTA vyprávějícím o poválečné situaci na jižním Slovensku. Jednu z největších rolí v kariéře ztvárnil ve zfilmovaném románu Eduarda Basse CIRKUS HUMBERTO z roku 1988. Zatímco na politické scéně se pomalu schylovalo k Sametové revoluci, herci Hanzlík, Kemr, Bartoška, Brzobohatý a mnoho dalších vytvářeli pod taktovkou Františka Filipa jeden z nejlepších kultovních seriálů české kinematografie. V roce 1989 si Jiří Bartoška zahrál s Jiřinou Bohdalovou ve zfilmované hororové komedii STRAŠIDLO CANTERVILLSKÉ Oscara Wilda. Dalším úspěšným snímkem se stalo v roce 1991 tragikomické drama HŘBITOV PRO CIZINCE scénáristy Jiřího Hubače. Válečný film vypráví příběh dvou kamarádů, kteří po příjezdu z Anglie, kde jako čeští letci bojovali, museli prožít martyrium. V dalším Hubáčově dramatu nazvaném HOSTINA si zahrál Bartoška v roce 1993 společně Ivanou Chýlkovou.

Konec devadesátých let je Bartoškovým úspěšným obdobím. Natočil slavné filmy STŮJ NEBO SE NETREFÍM (1998) nebo JE TŘEBA ZABÍT SEKALA (1998). Právě za roli pátera Flora v Sekalovi byl Bartoška poprvé nominován na Českého lva. V roce 1999 následuje válečné drama odehrávající se po podepsání Mnichovské dohody VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ. Snímek získal Českého lva za nejlepší film roku a skleněnou sošku si odnesl i Jiří Bartoška za nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli.