Noëlle Norman (1921 - 1985)

Francouzská herečka Noëlle Norman svými fyzickými půvaby mohla konkurovat největším hvězdám své doby, ji samotnou ale hvězdná sláva minula, přestože byla za druhé světové války a ještě krátce poté vytíženou filmovou herečkou. Pocházela z Paříže a její vlastní jméno bylo Simone Denise Bruleport, od počátku své herecké kariéry ale užívala pseudonym Noëlle Norman. K filmu se dostala díky tomu, že se od dětství věnovala tanci a poprvé se před kamerou mihla ve výpravném snímku Sachi Guitryho HISTORKY ELYSEJSKÝCH POLÍ (Remontons les Champs-Elysées, 1938).

Až po válce ji do středně velkých rolí angažovali režiséři sice nijak velkých uměleckých ambicí, ale komerčně velmi úspěšní. Jean Boyer jí poskytl velkou příležitost v postavě Clotilde du Manoir ve filmu CASANOVOVA DOBRODRUŽSTVÍ (Les aventures de Casanova, 1947), v témže roce hrála jednu z hlavních rolí v dramatu ZÁVRATĚ (Vertiges, 1947) režiséra Richarda Pottiera. Režisér Marcel Achard, s nímž již předtím pracovala v divadle, ji pak obsadil do velké úlohy Marie Pradeau v hudebním filmu ze života skladatele Jacquese Offenbacha PAŘÍŽSKÝ VALČÍK (La valse de Paris, 1950). Zmínku si zaslouží i další práce v Itálii, kde v hlavní ženské roli Eleny byla partnerkou Vittoria Gassmana v adaptaci literární předlohy VĚČNÝ ŽID (L'ebreo errante, 1948).

I když ještě v padesátých letech dostala několik velkých rolí, jednalo se o podružnou část tehdejší francouzské filmové produkce, zmiňme alespoň poměrně úspěšnou kriminálku OSMNÁCT HODIN MEZIPŘISTÁNÍ (Dix-huit heures d'escale, 1955), v níž vytvořila manželskou dvojici s G. Marchalem. Před filmovou kamerou stála naposledy v roce 1959.

Noëlle Norman spáchala sebevraždu, když se několik dní po svých 64. narozeninách předávkovala prášky. Tehdy byla již dávnou zapomenutou herečkou, svou prací v letech 1938-1959 nicméně obohatila bezmála čtyřicet francouzských a italských filmů. Jejím manželem byl divadelní herec a režisér Dominique Nohain (*1925).