Audrey Tautou 47 let

„Neznáte mě o nic víc, než já neznám vás a přesto máte dojem, že mě znáte.“

Obrovské tmavé oči a černé vlasy neodmyslitelně patří k ležérně posedávající Audrey s cigaretou. Nejspíš s indonéskou, vonící po hřebíčku. Nemá ráda jídlo, dokonce ani čokoládu. Její tvář s malým nosíkem a mírně odstávajícíma ušima se podobá spíš obrazům starých panenek než živé dívce. Dětsky nevinná Audrey si je dobře vědoma stavu svých předností, když říká, proč toho nevyužít. Když na nás upírá svůj slavný černý pohled, dostáváme se s ní do světa fantasie. Atmosféra okolo ní je sen. Slavní režiséři se toho pokoušejí využít. Mezi nimi Stephen Frears, Alain Resnais a hlavně Jean-Pierre Jeunet, který si v ní nalezl fetiš svých filmů.

Odpověď na otázku, nakolik je Audrey Tautou podobná svým zvláštním hrdinkám, závisí na tom, co považujeme za podivné. Příhody z jejího života jsou pohráváním si s osudem a štěstím. Dcera zubního chirurga a učitelky (jak podobné její Amélii z Montmartru) se narodila v Beaumontu a vyrostla v městečku Montluçon, obklopena dvěma sestrami a bratrem, kterým je dnes okolo dvaceti. Věnovala se piánu, hoboji, zpěvu, malování, golfu, tanci, volejbalu a znala všechna zvířata v sousedství. Idylické dětství je pevný výchozí bod pro osobnost Audrey, která miluje představu klasické rodiny. Nemá zatím ani tak chuť stát se matkou, jako sní o tradičním rodinném životě. S láskou to má drobná Francouzka poněkud komplikované. Tvrdí, že jí věnuje čas i pozornost, ale nechce být flirtující dívkou. Je pesimisticky přesvědčena, že takové štěstí, jaké má ve svém oboru, nemůže mít v lásce. Už dávno ztratila iluze, ale možná ještě tak úplně nepřestala snít o tom, že se bude zabývat životem opic, jak plánovala ve čtrnácti. Dodnes je vášnivě obdivuje a touží po jejich pozorování v přírodě. Nicméně po maturitě spořádaně odjela do Paříže a začala studovat literaturu. Zanedlouho k ní přibylo herectví. Chvíli po příjezdu dostala jednu větu v televizním filmu Coeur de cible, poznala jeho castingovou režisérku a začala se objevovat v dalších malých televizních rolích. O dva roky později všech studií nechala.

„Nevěřím v náhody, věřím v setkání.“