Bruno S. (1932 - 2010)

Vlastním jménem Bruno Schleinstein, německý filmový herec, výtvarník a hudebník, byl dítětem německé prostitutky, otce nikdy nepoznal. Ve věku tří let jej matka zbila tak, že dočasně ohluchl a následujících 23 let strávil v psychiatrických léčebnách, ústavech pro mentálně postižené a věznicích. Byl také jednou z obětí nacistických pokusů na mentálně postižených dětech.

Herzog později prohlásil, že natáčení s Brunem bylo velmi náročné, vůči cizím lidem byl podezřívavý a před kamerami velmi nervózní, příprava na jeden záběr trvala mnohdy několik hodin. Bruno byl velmi zvláštní, mluvil o sobě ve třetí osobě a také pro zachování vlastní anonymity používal pouze jméno Bruno S. Po uvedení obou filmů si Bruno v Berlíně zažil své chvíle slávy, ale pak ho podle jeho vlastních slov „všichni opustili“. Čekala ho ještě malá role ve filmu LIEBE DAS LEBEN, LEBE DAS LIEBEN (1977) a pak se vrátil ke svému starému životu, kdy vysedával v oblíbené hospůdce, hrál jednou rukou na harmoniku a druhou na zvonkohru, zpíval své ponuré písně a mluvil o svém životě.

Objevil se už pouze v krátkometrážním filmu Jana Ralske VERGANGEN, VERGESSEN, VORUBER (1994), v němž se vyjadřoval značně skepticky o znovusjednocení Německa a Angele Merkelové. Poté opět vzrostl zájem o jeho osobu, proto se začal více věnovat hudbě a malířství. Některá jeho díla se objevila v r. 2004 v New Yorku na výstavě Outsider Art Fair, své písně zpíval po nočních klubech a vydal je také na CD. V r. 2003 natočil režisér Miron Zownir o Brunovi dokumentární film BRUNO S. – DIE FREMDE IST DER TOD.

Bruno Schleinstein zemřel 11.8.2010 na srdeční selhání. Werner Herzog po jeho smrti prohlásil: „ Bruno byl ze všech herců, s nimiž jsem kdy na svých filmech pracoval, ten nejlepší. Není nikdo, kdo by se k němu přiblížil. Mám na mysli jeho lidství a hloubku jeho výkonu, nikdo takový jako on není“.