Andrej Abrikosov (1906 - 1973)

Andrej Lvovič Abrikosov se narodil 14. 11. 1906 v Simferopolu v Tavričevské gubernii Ruského impéria do rodiny, jejímž posláním bylo přinášet lidem radost do života. Jeho pradědeček byl vyhlášeným cukrářem, zakladatelem dnešního koncernu Babajev; jedním z jejich produktů jsou i u nás oblíbené bonbóny běločka. V době, kdy se Andrej Abrikosov narodil, se jeho rodina věnovala zemědělství. V mládí hodně cestoval v po jihu Ruska. V roce 1925 odjel do Moskvy, kde chtěl pracovat jako zámečník. Po svém příjezdu do Moskvy byl přijat ke studiu k Alexandře Sergejevně Chochlové, brzy však ke studiu přestoupil pod vedení Zinaidy Sergejevny Sokolové, sestry Konstantina Sergejeviče Stanislavského.

V letech 1931 – 1937 působil v Realistickém divadle v Moskvě. Zde ztváril např. roli Otthela v Shekasperově tragédii o žárlivosti, Gromova v Pogodinově hře Aristokrati, či Pavla v Gorkého Matce. V roce 1938 se stal členem souboru Vachtangova divadla, ke působil až do konce života. V letech 1953 – 1958 byl v tomto divadle ředitelem.

Jeho herecká kariéra se však neomezila pouze na divadlo. Po svém debutu byl až do konce života pravidelně obsazován ve filmech. O Andreji Abrikosovi se rozhodně nedá říct, že by pro něj nějaká role či typ filmů byly charakteristické. Ztvárňoval jak postavy historické, bohatýra Gavrilu Oleksiče v ALEXANDROVI NĚVSKÉM (1938) či Stěpana Razina ve stejnojmenném filmu z roku 1939, jako postavy ze současnosti. Neminuly ho ani další postavy podle slavných literárních děl a to ve filmech PRINC A CHUĎAS (1942) a BRATŘI KARAMAZOVI (1968). Pro milovníky pohádek však vrcholem jeho kariéry bude jednou pro vždy jeho dvojí ztvárnění knížete Vladimíra a to v pohádkách ILJA MUROMEC (1956) a RUSLAN A LUDMILA (1972).

Za svou práci byl během života několikrát oceněn, v roce 1946 se stal Zasloužilým umělcem RSFSR, v roce 1952 Národním umělcem RSFSR a v roce 1968 Národním umělcem SSSR.