Zbigniew Cybulski (1927 - 1967)

Polský herec Zbigniew Cybulski, často označovaný jako "polský James Dean" se narodil 3. listopadu 1927 v obci Kniaze na soutoku Prutu a Čeremoše. Prožil neradostné dospívání, když mu bylo dvanáct vypukla druhá světová válka, která hrubě poznamenala osud jeho blízkých, stejně jako drtivou většinu polských rodin. Otec byl zatčen a deportován do koncentračního tábora, ale podařilo se mu uprchnout do Francie, kde působil v odboji. Matka se vyhnula zatčení dobrovolným vstupem do armády, kde se zapojila do bojů v Rusku, na Blízkém Východě a nakonec v Anglii. Zbigniew se svým bratrem prožili okupaci ve Varšavě u prarodičů, kde pomáhali přivydělávat na živobytí šitím rukavic a kolportováním novin. Překvapivě všichni členové rodiny šťastně přežili a po válce se přestěhovali do Katovic.

Na filmovém plátně debutoval v roce 1954, kdy ho režisér Andrzej Wajda obsadil do menší role ve své režijní prvotině NEZVANÍ HOSTÉ, ale při konečném sestřihu však jeho role vypadla. V dalších letech se objevil ve filmu pouze v několika epizodních rolích, například ve snímcích TŘI STARTY, KONEC NOCI, nebo VRAKY. V této době se pokusil o přijetí na lodžskou filmovou školu, kde chtěl studovat režii, ale nebyl přijat. Ve třiceti letech stále působil v Bim Bomu, občas hostoval na divadle a jeho nevýrazná kariéra filmového herce se ze dne na den proměnila v hvězdnou.

Vlna obrovské popularity se přivalila zcela neočekávaně, když ho režisér Andrzej Wajda obsadil do svého filmu POPEL A DÉMANT. Role Matěje Chelmického udělala z Cibulského nejpopulárnějšího herce své země a rázem se stal symbolem pro mladou generaci. Touto rolí si vysloužil přezdívku "polský James Dean" a byl s tímto americkým hercem neustále srovnáván. Obrovská popularita brzy překročila hranice a Cybulski se stal idolem a mezinárodní hvězdou prvního formátu. Přesto tato životní role byla zároveň i prokletím, protože každá další role byla srovnávána s rolí Matěje Chelmického.

Po vlně úspěchu následovala řada filmových nabídek. Hrál například ve filmu Kazimierza Kutze VÁLEČNÝ KŘÍŽ, VLAK Jerzyho Kawalerowicze, nebo Wajdově dramatu NEVINNÍ ČARODĚJOVÉ. Natáčel také ve Francii, když mu režisér Jacques Baratier v roce 1962 nabídl dvojroli diktátora Prado Rotha a jeho vraha, policejního seržanta ve filmu LOUTKA. Téhož roku hrál ještě v koprodukčním filmu pěti světových režisérů LÁSKA VE DVACETI LETECH, ale mýtus postavy Matěje Chelmického zlomil až ve snímku Wojciecha Jerzyho Hase JAK BÝT MILOVÁNA, kde šokoval polské publikum ztělesněním postavy morálně rozvráceného herce Viktora Rawicze.