Díky několika prestižním oceněním – a to i v mezinárodním měřítku – má komik Aldo Fabrizi významnou pozici v italské kinematografii, a to nejen jako herec, také jako režisér a scénárista. Pocházel z prostých poměrů a narodil se v Římě, o otce přišel v jedenácti letech a následně musel opustit školu, aby matce pomohl postarat se o rodinu. Přes těžký život a časté střídání zaměstnání od dětství inklinoval k umění a ve dvacátých letech začal publikovat básně, sám je také recitoval. Od veřejného vystupování nebylo daleko k divadlu a v roce 1931 začal hrát menší role na jevištích v Římě i na různých místech Itálie.
Po válce dostal Fabrizi další zajímavé příležitosti ve filmech ŘÍM, OTEVŘENÉ MĚSTO (Roma, citta aperta, 1945), mezinárodní ohlas získal také Zampův film ŽÍT V MÍRU (Vivere in pace, 1947), za nějž Fabrizi obdržel Stříbrnou stuhu od Italského syndikátu filmových novinářů. Úspěch měly i jeho vlastní režie, v nichž vesměs hrál i hlavní role (VÍTEJTE, DŮSTOJNOSTI – Benvenuto, reverendo!, 1949; UČITEL – El maestro, 1957), další triumf zaznamenal s hlavní rolí v komedii PRVNÍ PŘIJÍMÁNÍ (Prima comunione, 1950), v níž byla jeho partnerkou francouzská předválečná hvězda Gaby Morlay. Jako spoluautor scénáře ke komedii STRÁŽNÍCI A ZLODĚJI (Guardie e ladre, 1951) byl oceněn na festivalu v Cannes.
V padesátých letech točil Aldo Fabrizi několik filmů ročně, spolu s dalšími osvědčenými komiky jako byli Totò nebo Peppino de Filippo pomáhal budovat tvář italské filmové veselohry té doby, z dnešního pohledu je ale zřetelné, že typologie jeho postav byla značně stereotypní. Větší šíři hereckého talentu mu umožnil prokázat slavný režisér G. W. Pabst (HLAS MLČENÍ – La voce del silenzio, 1952; BLÁZNIVÉ VĚCI – Cose de pazzi, 1953), kromě toho Fabrizi nadále psal i scénáře, jako herec i scénárista se podílel na dodnes známé komedii FILUTOVÉ (I tartassati, 1959).
Přes značné vytížení filmem se Aldo Fabrizi nevzdával ani divadla a počátkem šedesátých let exceloval v hudební veselohře Rugantino na jevišti Teatro Sistina, později absolvoval i mimořádně úspěšný zájezd do Spojených států, kde se jeho výkony těšily značnému zájmu diváků na Broadwayi. Kromě toho spolupracoval také s televizí, nelze zapomenout ani jeho zálibu ve vaření, kterou zúročil v několika napsaných kuchařkách. Zhruba od poloviny šedesátých let točil Aldo Fabrizi filmy spíše již jen výjimečně, ještě v následující dekádě ale obohatil svými výkony několik pozoruhodných filmů, objevil se v adaptaci starší osvědčené předlohy KRÁSNÁ TOSCA (La Tosca, 1973) a za vedlejší roli v komedii TAK NÁS MILOVALI (C′eravamo tanto amati, 1974) získal podruhé ve své kariéře Stříbrnou stuhu.