Josef Bartůněk (1897 - 1973)

Josef Bartůněk se narodil 12. listopadu 1897 v Říčanech u Prahy. Už v mládí ho okouzlilo umění a ve věku osmnácti let se rozhodl pro divadlo a hereckou dráhu. V roce 1915 herecky debutoval v Pištěkově lidovém divadle v Praze. Poté byl herec Bartůněk až do roku 1945 angažován u různých kočovných divadelních společností, například u ředitelů J. V. Kousy, Františka Grabingera a od roku 1941 u Josefa Burdy a jeho Středočeské činohry.

Ve čtyřiapadesáti letech se definitivně usadil v Praze a nastoupil do Armádního uměleckého divadla E. F. Buriana, jež se roku 1955 přejmenovalo na D 34 (1951 – 1960). Po Burianově smrti nastoupil do Divadla E. F. Buriana (1960 – 1968), kde setrval až do svého definitivního odchodu na odpočinek.

Josef Bartůněk se na jevištích a před filmovými kamerami uplatnil především díky svému charakteristickému zjevu, ostře řezané tváři, působivému a přísnému pohledu, robustní postavě a zvláštnímu chraplavému hlubokému hlasu.

Na divadle sehrál Ephraima Cabota („Farma pod jilmy“), Otce („Matka“), Kmocha („To byl český muzikant“), Martina Kabáta („Hrátky s čertem“), Faráře Kulicha („Ztřeštěné námluvy“), Verrata („Vlci“), Seržanta MacDonalda („Hlas Ameriky“), Jegora („Rodina“), Ivana Zakrutina („Divoška) apod.