Vladimír Leraus (1905 - 1991)

Vladimír Leraus se narodil 28. července 1905 v Berouně strojvedoucímu s ochotnickými zálibami. Po maturitě na berounském gymnáziu studoval francouzštinu a češtinu na filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Při studiu navštěvoval hodiny herectví u Anny Suchánkové.

Lerausova statná postava, mužný zjev a zvučný hlas ho ze začátku předurčovaly do rolí milovníků a hrdinů. Jeho herecká technika byla založena zejména na bezpečném, až bravurním zvládnutím hlasového partu role. V ND byl často obsazován do malých rolí, kde právě mohl uplatnit své hlasové schopnosti a mužný zjev (například Dože v „Benátském kupci“, Čas v „Zimní pohádce“).

Jedna z jeho nejvýznamnějších rolí byla postava Alexandra Ignaťjeviče Veršinina v Čechovových „Třech sestrách“, kde dokázal herecky ztvárnit postavu, ve které vnitřní lyrika převyšuje dramatickou konfliktnost a role sedláka Filipa Dubského ve Stroupežnického „Našich furiantech“, ve které zaujal přesvědčivou životní zemitostí a pravdivostí. Později se přehrával do charakterního oboru. Postavám dokázal vložit niterný a duchaplný život. Z jeho dalších významných inscenací si uveďme, např. „Král Oidipus“, „Bílá nemoc“, „Námluvy Pelopovy“, „Zmoudření dona Quijota“, „Smír Tantalův“, „Škola pro ženy“, „Vassa Železnovová“ či „Novokřtěnci“.

Ve filmu se poprvé objevil v roce 1935 v roli Karla Hlubiny v melodramatu HŘÍCH MLÁDÍ režiséra Aleše Podhorského. Po čtyřech letech se Leraus objevil ve dvou zlínských krátkometrážních filmech (ČTYŘI LIDÉ – JEDNA ŘEČ a DOBRÝ VEDOUCÍ). K dlouhometrážnímu filmu se vrátil za německé okupace, kdy získal tři větší role Štěpána Tuzara v Krňanského GABRIELE (1941), očního lékaře Pavla Průši v MODRÉM ZÁVOJI (1941) J. A. Holmana a statkáře Navrátila v Krňanského ŽÍŽNIVÉM MLÁDÍ (1943).