Světla Amortová (1911 - 1985)

Světla Amortová se narodila 7. ledna 1911 v Dobromilicích u Prostějova sochaři Vlastimilu Amortovi (1880 – 1950). Část svého dětství prožila v Rusku. Po předcích zdědila umělecký talent a v mládí prošla hereckou průpravou u Hany Vetterové a na doporučení Saši Rašilova prošla jevištní průpravou jako elévka v pražském Národním divadle (1929 – 1930). Záhy získala stálejší angažmá v pražské Uranii, ve vršovickém Divadle Aloise Jiráska a v bratislavském Slovenském národním divadle (1932 – 1935).

Na divadelních scénách se přes dívčí postavy (inscenace „Romeo a Julie“ či „Svatá Jana“) přehrála do hrdinských a dramatických rolí manželek, matek a hrdinských žen (hry „Vassa Železnovová“, „Zločin a trest“ nebo „Její pastorkyňa“) z nichž byla pro její hereckou dráhu nejvýznamnější kreace titulní hrdinky v „Podivné paní Savageové“ amerického dramatika Johna Patricka. Herecký důraz Světly Amortové, který nebyl kladen na mimiku, práci s tělem či na masku, spočíval v mluveném slově, propracovaném výrazu a zejména pečlivé výslovnosti. Jejím manželem byl herec Karel Beníško (1908 – 1975).

Český film ji zaměstnával jen velmi zřídka. Podle vlastních slov měla film ráda, ale cítila se filmaři opomíjená. Poprvé se na filmovém plátně představila jako venkovanka Komínková v Krejčíkově dramatu VES V POHRANIČÍ (1948).

Až do začátku šedesátých let, kdy bylo její nejplodnější tvůrčí období, vytvářela postavy Jůrové (nedokončený VÝLET PANA BROUČKA DO ZLATÝCH ČASŮ), Heindlové (VSTANOU NOVÍ BOJOVNÍCI), šatnářky v kavárně (V TRESTNÉM ÚZEMÍ), Liduščiny matky (ÚNOS), Prüllové (NÁSTUP), vdovy Frídy (JAN HUS), družstevnice (FRONA), Jahodové (DNES VEČER VŠECHNO SKONČÍ), chůvy Agnešky (PROTI VŠEM), Vokáčové (BOMBA), zdravotní sestry (O VĚCECH NADPŘIROZENÝCH), jeptišky (MORÁLKA PANÍ DULSKÉ), Součkové (VSTUP ZAKÁZÁN), Čírkové (OŠKLIVÁ SLEČNA), Anny Bernátové (STOPY), domovnice (PŘÍPAD LUPÍNEK), Albíny (POLICEJNÍ HODINA), odbojářky (REPORTÁŽ PSANÁ NA OPRÁTCE) či Kalousové (NOČNÍ HOST).