Pierre Fresnay (1897 - 1975)

Francouzský herec a režisér Pierre Fresnay, vlastním jménem Pierre Jules Louis Laudenbach, byl synem učitele Jeana Laudenbacha. Díky matce Claire Desirée Dietz byl v příbuzenském vztahu s Claudem Garrym, slavným hercem Comédie Française. Pierre díky němu již ve čtrnácti letech vystoupil na divadelní jeviště (Théâtre Réjane) a jeho nástup k profesionálnímu herectví měl rychlý průběh. Začal studovat na Conservatoire national de musique et declamation v Paříži, mezitím ale prošel také službou v armádě a zúčastnil se bojů první světové války. Do této doby zároveň spadá jeho první filmová role v krátkém němém filmu FRANCE D'ABORD (1915), v průběhu následujících čtyř dekád pak natočil okolo šedesáti filmů. Jeho domovskou scénou bylo do roku 1926 nejslavnější francouzské divadlo, Comédie Française, kde vytvořil desítky rolí převážně v klasickém francouzském repertoáru.

Za druhé světové války patřil Pierre Fresnay k nejvýraznějším tvářím společnosti Continental Film, která působila pod dohledem německých okupačních orgánů, a tato práce mu byla později vyčtena jako kolaborace. Z filmů této doby je na místě uvést kriminálku VRAH BYDLÍ V Č. 21 (L'assassin habite au 21, 1941), což byla úspěšná prvotina režiséra H. G. Clouzota (Fresnay zde hrál hlavní roli policejního vyšetřovatele). S Clouzotem pak znovu pracoval na filmu HAVRAN (Le corbeau, 1943), točil ale i s jinými režiséry, vesměs opět v titulních rolích. Po skončení války byl Fresnay šest týdnů vězněn pro kolaboraci, kvůli nedostatku důkazů byl ale propuštěn. Přes svá prohlášení, že v době války pomáhal udržovat chod francouzského filmu, jeho kredit u veřejnosti byl značně poškozen.

Netrvalo dlouho a Fresnay se vrátil k filmování a napravil si reputaci účastí v umělecky kvalitních filmech poválečné éry. Za hlavní roli ve filmu PAN VINCENT (Monsieur Vincent, 1947) získal Volpiho pohár za nejlepší herecký výkon na festivalu v Benátkách. K jeho dalším úspěchům patřil film BŮH POTŘEBUJE LIDI (Dieu a besoin des hommes, 1950), za který byl oceněn italským syndikátem filmových kritiků. Další ocenění, tentokrát na festivalu v Karlových Varech, mu vynesla hlavní role v životopisném filmu PAN FABRE (1951). V padesátých letech začal Fresnay práci pro film omezovat, v několika filmech zazněl pouze jeho hlas vypravěče. Posledním vystoupením Pierra Fresnaye ve filmu byla postava Baptiste Talona v komedii Gillese Grangiera STARÁ GARDA (Les vieux de la vieille, 1960).

Přes svůj odchod ze světa filmu zůstával Fresnay aktivní v divadle a až do počátku sedmdesátých let patřil k předním obnostem divadla Théâtre Michodière, kde se příležitostně uplatnil i jako režisér; také práce na jevišti mu vynesla několik ocenění. Počátkem sedmdesátých let se objevil ještě v několika televizních filmech.