Simone Valère (1923 - 2010)

Herečka Simone Valère patřila několik desetiletí ke stěžejním osobnostem francouzského poválečného divadla, ještě předtím za války ale měla namířeno k pozici filmové hvězdy. Narodila se v Paříži jako Simone Jeannine Gondolf do nepříliš spořádaných poměrů, její rodiče nebyli manželé a výchova dítěte je omezovala v jejich společenském životě, Simone tak prošla výchovou u různých příbuzných, systematicky neprobíhalo ani její vzdělání. K divadlu i filmu se dostala počátkem čtyřicátých let, když předtím dva roky navštěvovala slavnou hereckou školu René Simona. Pseudonym Valère přijala po názvu švýcarské lokality Valleyres, kde se odehrávala jedna divadelní hra s její účastí.

Na přelomu 40. a 50. let dostala Simone Valère ve filmu několik velkých příležitostí, po boku Gérarda Philipa hrála v ĎÁBLOVĚ KRÁSE (La beauté de diable, 1950), hlavní ženský part jí připadl v nenáročném, ale komerčně velmi úspěšném milostném příběhu BARRY (1949). Velkou postavu učitelky Louise pak odehrála po boku Jeana Gabina v dramatu NOC JE MÝM KRÁLOVSTVÍM (La nuit est moi royaume, 1951). Kvůli vytížení divadlem pak hrála podstatně méně častěji, v padesátých letech ztvárnila mimo jiné skutečné historické osobnosti, například francouzskou císařovnu Eugenii (CÍSAŘSKÉ FIALKY – Violetas impriales, 1952) nebo markýzu de Pompadour (TAJEMSTVÍ RYTÍŘE D′EON – Le secret du chevalier d´Eon, 1959), spolu s Jeanem Desaillym se objevila také ve slavných VELKÝCH MANÉVRECH (Les grandes manoeuvres, 1955).

S Desaillym se Simone Valère připojila k divadelní skupině Renaud-Barrault a hrála s ní v divadlech Théâtre de Marigny a Théâtre des Célestins. Excelovala především ve francouzské klasice (Misantrop, Scapinova šibalství, Figarova svatba), v různých žánrech hrála také v Shakespearovi (Jak se vám líbí, Hamlet, Julius Caesar) nebo kusech ruských autorů (Višňový sad). Po rozpadu skupiny Renaud-Barrault založila Simone s Jeanem vlastní uskupení Valere-Desailly, spolu pak znovu hráli v divadle Théâtre Hébertot (1972-1980) a Théâtre de la Madeleine (1980-2002). Dřívější převahu klasiky vyrovnávali nyní častějším uváděním her moderních autorů, některá úspěšná představení byla upravena také pro televizní zpracování. S odchodem do soukromí obdržela Simone Valère prestižní Molièrovu cenu za celoživotní přínos francouzskému divadlu (2002).

Na rozdíl od Jeana Desaillyho se před kamerou vyskytovala Simone Valère poměrně výjimečně, za zmínku stojí její velká role v kriminálce PROTIGANGOVÁ BRIGÁDA (Brigade antigangs, 1966), příležitostně hrála v televizi, ve filmu se objevila naposledy v postavě matky v dramatu NOČNÍ SMĚNA (Équipe de nuit, 1990).