Adolf Eichmann se stěhuje v pěti letech, kdy mu umírá matka, do Rakouska, kde žije se svou rodinou až do svého návratu do Německa v roce 1933. Vstupuje do státních služeb, pracuje v oddělení zabývajícím se otázkou Židů v nacistickém Německu. Po obsazení Rakouska, je převelen do Vídně, kde dává podnět k založení Ústředny pro židovské vystěhovalectví. Po propuknutí 2. světové války hraje Eichmann zásadní roli při vyhánění Židů a Poláků z polských území. Je jmenován vedoucím referátu pro řešení židovské otázky. Připravuje masové deportace Židů. Po konferenci ve Wannsee se Eichmann stává jedním z hlavních vykonavatelů konečného řešení této otázky.