Lisandro Alonso je bezpochyby nejoriginálnější osobností nové vlny argentinského filmu. Narodil se 2. června 1975, vystudoval Universidad del Ciné v rodném Buenos Aires, pracoval jako asistent režie a mistr zvuku a v roce 2001 úspěšně debutoval snímkem Svoboda. Jeho následující tituly Mrtví (2006), Fantasma (2006) a Liverpool vzbudily svým osobitým filmovým jazykem mimořádný ohlas na mnoha prestižních festivalech včetně Cannes.
Ačkoli jeho důsledně minimalistická a formálně precizní díla oslovují výhradně zasvěcenou skupinu kritiků, nepatří Lisandro Alonso mezi manýristické tvůrce, jejichž význam uměle přiživuje elitářské publikum. Pětatřicetiletého solitéra, který si své filmy si píše, točí, produkuje i střihá sám, sice nezajímají očekávání diváků ani komerční potenciál – jeho skutečná radikalita ale spočívá hlavně v tom, jak osobitě a poeticky stáčí náš pohled ke každodennosti.
Alonsovy snímky jsou nepochybně dobrodružstvím pro trpělivé. Přesto se ho ale vyplatí podstoupit: všechny čtyři jeho dosavadní tituly jako by byly součástí neviditelného tvůrčího ekosystému, v němž všední okamžiky nabývají na významu, kvalitě a mysterióznosti. I díky tomu se pátrání po člověku a světě, který obývá, stává v Alonsových úchvatných filmech pátráním po podstatě kinematografie.