Patrick Dewaere (1947 - 1982)

Z čeho pramenila Patrickova popularita? Neměl nonšalanci ani romantiku Alaina Delona, ale ztělesňoval chlapa otřískaného životem, rošťáka s jemnou tváří. Herectví mu bylo dáno do vínku už při narození. A proto patřil na konci sedmdesátých let k nejnadějnějším hercům Francie. Jeho otec byl pařížský operetní zpěvák a matka herečka Madeleine Maurin. Příležitostně vystupoval na prknech divadel, poprvé když mu byly tři roky. Účinkoval v malé roli filmu PAN FABRE (1961). Lze říci, že ho vlastně divadelní herecký výstup pod tlakem rodičů vůbec netěšil. V rodině byl třetím ze šesti dětí.

Zpočátku hrál ve filmech a TV spíše epizodní role. Ve filmu MANŽELÉ Z ROKU II (1971) si zahrál postavu vesničana. Poté si zahrál ve vedlejší roli v mysteriózním filmu DŮM POD STROMY (1971). V komediálním žánru filmu THEMROC (1973), si zahrál s kompletním divadelním souborem Cafe de la Gare. První velkou roli ve filmu BUZÍCI (1974), sehrál vedle Miou-Miou a Gérarda Depardieu a tím učinil průlom ve své filmové kariéře. V dalším filmu NELÍTOSTNÝ SOUBOJ (1975), už v hlavní roli, hraje vedle Lino Ventury, kterému je rovnocenným partnerem. Posléze i hlavní role ve filmu SOUDCE ZVANÝ ŠERIF (1977) mu velice pasovala k jeho naturelu.

Na francouzské filmové scéně se začal profilovat jako výjimečný talent. Začal kráčet od úspěchu k úspěchu a nabídky se jenom hrnuly. Patrick Dewaere začal žít naplno. Byl však pověstný tím, že si nevybíral role pro peníze, ale postavy, které mu byly blízké. V zajímavém filmu, SILNICE ŘÍM - NEAPOL NEPRŮJEZDNÁ! (1978) si zahrál po boku Annie Girardot a Marcella Mastroianni. Postavu fotbalisty vytvořil V komediálním filmu HLAVIČKA (1979), kde mohl vyjádřit svůj bezprostřední živel a temperament a po zásluze byl za to mezinárodní kritikou filmového festivalu v Cannes pochválen.

Jeden z jeho posledních hereckých výkonů byl v dramatickém filmu BEAU-PÈRE (1981), kde pomalu završuje svoji kariéru. Poté už nenalezl roli, kde by mohl uplatnit celé umění své herecké osobnosti. A to byla škoda. Na postavu boxera Marcela Cerdana ve filmu EDITH A MARCEL (1983), kterou měl ztvárnit, se opravdu těšil, ale bohužel to nestihl dotočit. Jeho výjimečnost a strmá sláva měla i stinnou tvář, trpěl těžkými depresemi. Svůj život ukončil v pětatřiceti letech v pařížském hotelu sebevraždou. V nominaci na ocenění francouzské ceny César, byl sedmkrát nominován, ale nikdy cenu nedostal.