Jukio Mišima (1925 - 1970)

Yukio Mishima, či v českém přepisu Jukio Mišima, vlastním jménem Kimitake Hiraoka, byl jedním z nejparadoxnějších japonských autorů. Poloskrývaný bisexuál věčně provokující milostnými skandály, silně explicitními romány a vlastními akty, na druhou stranu zarytý japonský nacionalista a fašisticky uvažující fanatik samurajských tradic, který nakonec spáchal sebevraždu na protest proti morální krizi v Japonsku. Autor, který dokázal spojit provokativnost evropské dekadence a její posedlost nemocnou duší s vytříbeným a záměrně archaickým stylem starobylé japonské literatury.

Mišima se přes svou zálibu v náročném tradičním jazyce, který autoři dvacátého století začínali postupně opouštět, stal brzy velmi známým autorem. V některých svých románech zachycoval aktuální události (romány Zlatý pavilon a Po hostině a drama Můj přítel Hitler) a nebál se i za cenu značné kontroverze hovořit o tabuizovaných otázkách, zejména o homosexualitě. Zároveň se věnoval milostným pletkám homosexuálního i heterosexuálního charakteru, někdy se uvádí (těžko říci, zda jde o pravdu či pouhou pomluvu), že jednou z jeho přítelkyň byla dokonce i současná císařovna Mičiko. Nakonec se oženil s Yoko Sugiyama, dcerou věhlasného malíře, a měl s ní dvě děti. Díky vynikajícím anglickým překladům svých děl, které pořizoval Mišimův blízký přítel Ivan Morris, získal slávu i v západním světě. Přesto se však postupně začal radikalizovat. Psal eseje na podporu japonských národních hodnot, kritizoval levici za to, že usiluje o omezení moci císaře, a císaře za to, že to trpí, vydával knihy o samurajství, mj. komentáře k slavnému spisu Hagakure, bibli samurajského životního stylu. V roce 1967 podstoupil vojenský výcvik a v roce 1968 založil polofašistickou militantní organizaci, nazvanou Tatenokai (Společenství štítu), která se měla zabývat rozvíjením japonských hodnot, vojenským výcvikem a obranou Císaře (nikoli však nezbytně vládnoucího Hirohita, dle Mišimy slabého a ústupného, spíš abstraktního Císaře coby ztělesnění japonských ideálů). K tragédii došlo v listopadu 1970. S pouhými čtyřmi členy svého Společenství štítu obsadil japonské ministerstvo obrany a pokusil se vyhlásit státní převrat, jehož cílem bylo obnovení absolutní vlády císaře. Pokus byl pochopitelně neúspěšný a Mišima po plamenném projevu spáchal na protest rituální sebevraždu seppuku. Jeho sekundantem byl student Makasacu Morita. Jeho předsmrtná báseň, která je součástí tohoto rituálu, zněla: "Krátká noční bouřka: pravila 'podstatou květu je, že opadá': a potom přišli váhaví."

Mišimovy romány vynikají hlubokou psychologickou charakteristikou hlavních postav, zachycením jejich depresí a uvažování, a také elegantním a duchaplným stylem, který může v něčem připomínat Mišimův hlavní literární vzor, Wildův Obraz Doriana Graye. Nejzásadnějším tématem většiny románů je Krása, její relativita, její pokřivené vnímání u jednotlivců a její skutečný význam pro lidský život. Za autorova stěžejní díla jsou pokládány romány Zlatý pavilon (vlastně psychologický rozbor skutečného případu, zapálení slavného chrámu Kinkakudži mladým mnichem) a románový cyklus Moře plodnosti, rozsáhlý obraz Japonska dvacátého století, hojně využívající buddhistické mystiky. Za zmínku stojí také jeho vynikající divadelní hry, psané většinou v obtížných tradičních formách japonského divadla nó. Česky zatím z Mišimova rozsáhlého díla vyšel pouze autorův stěžejní román Zlatý pavilon, ve slovenštině si však můžete přečíst též dvě relativně méně významné novely Príboj a Smäd po láske.

Mišima však - a to je důvod, proč ho najdete i na této stránce - nebyl pouze spisovatelem. Snažil se být polyhistorem, usiloval o všestrannost ve všech oblastech života. Věnoval se psaní prózy, poesie i dramatu, na sklonku života pod vlivem samurajských ideálů také posilování a tradičnímu japonskému šermu kendó. Okrajově též zpíval a věnoval se výtvarnému umění. Krom toho hrál ve čtyřech filmech, hlavní role v samurajském dramatu HITOKIRI (zde také nazpíval titulní píseň) a v kriminálním filmu KARAKKAZE YARO, štěk v komedii KURO TOKAGE. Zvláštní kapitolou je pak Mišimův autorský film JÚKOKU (název můžeme přeložit jako Vlastenectví, Mišima sám však pro západní produkce doporučoval název "Obřad lásky a smrti"), který Mišima napsal, režíroval a navrhl k němu scénu. Film, natočený podle Mišimovy vlastní povídky, se inspiruje tradičním divadlem nó a také tzv. Ni Ni Róku převratem z roku 1936. Po Mišimově smrti se jeho manželka pokoušela film zničit, aby erotické scény nepoškodily Mišimovu pověst, naštěstí byl tento film však v roce 2008 vydán z nově objeveného negativu. O jeho životě byl také natočen film MISHIMA: A LIFE IN FOUR CHAPTERS, v němž spisovatele ztvárnil Ken Ogata.