Ferenc Futurista (1891 - 1947)

Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala, se narodil 7. prosince 1891 v Mníšku pod Brdy (někdy bývá omylem uváděna Praha Smíchov). Svůj pseudonym si zvolil ze jména amerického sochaře Ferenthe a názvu uměleckého směru Futurismus. Ferencův otec, herec a divadelní ředitel Karel Fiala (1871 – 1931) se po smrti své první manželky znovu oženil, a narodil se mu (Františkův nevlastní bratr) Emanuel Fiala (1899 – 1970), pozdější herec, dirigent a hudební skladatel. Ferenc byl manželem divadelní a filmové herečky Anny Filípkové – Ferencové (1906 – 1989) a otcem filmové i divadelní herečky Anny Ferencové (*1927).

Více ho však přitahovalo herectví. Od roku 1913 vystupoval jako zpěvák a kabaretiér na různých kabaretních scénách: Vinohradské divadlo, U kuřího oka, Bum, Červené eso, Varieté, Divadlo komiků, Rokoko (1918 – 1921), Červené sedma (1921), Vinohradské divadlo (1922 – 1924), Komedie (1925), smíchovská Aréna (1926), opět Rokoko (1927 – 1928), Osvobozené divadlo (1929), Tylovo divadlo v Nuslích (1933, 1935 – 1939, 1941), Unitarie (1941) a Metropol (1943 – 1944), kdy roku 1944 musel kvůli onemocnění omezit svoji divadelní činnost. Po válce s bratrem Emanem založil Divadlo Ference Futuristy v pražském paláci Kotva (1945 – 1946) a do své smrti hrál v Divadle V + W (1946 – 1947). Na přelomu 20. a 30. bylo Ferencovi nabídnuto hostování v Národním divadle, které však odmítl.

Diváky přitahoval svým originálním, svérázným, drastickým a černým humorem, vypoulenýma očima a nápaditými zuby. Své kabaretní čísla (ve kterých mu byl často partnerem bratr Eman či komik Jára Kohout), které si také sám psal, naplňoval sarkasmem, excentrickým humorem a schválně deformovaným slovním projevem. Své nejhodnotnější činoherní a operetní role ztvárnil ve Vinohradském divadle (např. princ v Shakespearově „Cymbelinu“) a Tylově divadle (hajný Štětivec v operetě „Na tý louce zelený“).

Jako známý a oblíbený komik debutoval roku 1918 ve filmových groteskách: OŠÁLENÁ KOMTESA ZUZANA, FERENC SE ŽENÍ a UČITEL ORIENTÁLNÍCH JAZYKŮ. Následně se v letech 1918 (FERENC SE ŽENÍ) a 1923 (ZA OPONOU SMRTI) pokusil o filmovou režii (občas také o psaní scénářů).