Alois Sedláček (1852 - 1922)

Alois Sedláček se narodil 11. prosince 1852 v Praze do dělnické rodiny. Začal se učit sedlářskému řemeslu, ale láska pro divadlo (kterému se věnoval už jako ochotník) byla silnější a v sedmnácti letech k němu utekl. Nejdříve prošel kočovnými divadelními společnostmi, např. J. E. Kramuela (1869 – 1870), V. Svobody (1870 – 1871), opět J. E. Kramuela (1872 – 1873) a P. Švandy ze Semčic (1873 – 1875). Po základní vojenské službě se krátce ohřál u společnosti H. Viceny (1878) a 12. května 1878 se jako host uvedl na scéně Národní arény (letní části Prozatímního divadla). Na doporučení naší významné herečky Otýlie Sklenářové – Malé se následně stal hercem Prozatímního divadla (1878 – 1881).

I bez odborných zkušeností se postupem času vypracoval ve skvělého lidového komika. Zpočátku hrál komické samorostlé venkovské hochy a milovníky s příjemným hlasem, pozorovacím talentem, bodrým humorem a uvolněnými pohyby. Nikdy neměl rád patos a své postavy, často mladých světáků a floutků, realizoval rysy individuálních úložek. Záhy se vyvinul ve skvělého komediálního herce francouzských konverzačních her, v nichž využíval suchý a břitký humor. Jako zakladatel české realistické školy své lidové i aristokratické kreace obohacoval pečlivou maskou a výraznou mimikou.

Z divadelních postav si uveďme: redaktory („Vodní družstvo“ a „Maloměstští diplomati“), Passepartouta („Cesta kolem světa v 80 dnech“), úředníka Bohrmanna („Katakomby“), krále („Princezna Pampeliška“), Moceho („Emigrant“) či pokoutného písaře Popeláka („Peníze“). I když jako režisér nejčastěji inscenoval frašky a komedie, několikrát realizoval i výrazná díla („Slečna nakladatelka“, „Starší závazky“, „Otec“, „Pražský žid“).

Do české kinematografie se dostal záhy už roku 1912. Zprvu se uváděl ve filmech výrobní společnosti jeho dcery a zetě, architekta Maxe Urbana (1882 – 1959), ASUM: FALEŠNÝ HRÁČ (1912) Jaroslava Hurta, ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA (1913) Járy Sedláčka a Maxe Urbana, Štáflovo KONEC MILOVÁNÍ (1913; rodinný přítel) a ESTRELLA (1913), Urbanova IDYLA ZE STARÉ PRAHY (1913) a ANDULA ŽÁRLÍ (1914) Otakara Štáfla. Desátá léta ukončil Alois Sedláček ještě snímky (u kterých neznáme ani jména Sedláčkových úloh) LÁSKA SI NEDÁ POROUČET (1918) Gabriela Harta, YORICKOVA LEBKA (1919) a PAPÁ (1919) Miloše Nového a SNĚŽENKA Z TATER (1919) Olafa Laruse – Racka.