George Arliss (1868 - 1946)

”Jedině skrze pokoru připravujeme naši mysl na všechny možné životní změny.”

Původně chtěl v Americe pobýt jen po dobu turné, nakonec zůstal dvacet let a v roce 1908 zde zazářil ve hře ”The Devil”. Producent George Tyler pověřil v roce 1911 Louise Napoleona Parkera k ”ušití hry Arlissovi na míru” a s Disraelim, hrou inspirovanou životem bývalého britského premiéra Benjamina Disraeliho, s rolí, ke které velmi přilnul, pak objížděl jeviště dalších pět let. Svoji filmovou kariéru začínal v adaptaci Molnárovy hry ĎÁBEL (The Devil, 1921), následované filmovou adaptací DISRAELI (1921) a čtyřmi dalšími němými produkcemi (dodnes se ví pouze o třech jeho filmech z němé éry, které ”přežily”). V roce 1929 znovu nafilmoval Disraeliho - DISRAELI (1929), tentokrát se zvukem, a právě za něj získal Cenu Akademie pro ”nejlepšího herce v hlavní roli”.

V jednašedesáti letech se tak z divadelní resp. “němé” filmové hvězdy stala ještě větší hvězda ozvučeného stříbrného plátna. Pod hlavičkou Warner Bros. a se smlouvou, která mu zaručovala neobyčejnou kreativní volnost a dohled (u studia mu dokonce dovolili, aby si sám podle potřeby obsazoval herce a přepisoval scénáře) natočil Arliss deset zvukových filmů. A byla to právě jeho zásluha, že se v jednom z těchto filmů – MUŽ, KTERÝ SI HRÁL NA BOHA (The Man Who Played God , 1932) – objevila vedle něj ve své první hlavní úloze Bette Davisová. Arliss měl vůbec cit pro objevování nových tváří: např. James Cagney, Randolph Scott, Dick Powell...

U Warnerů si tento inteligentní herec vybudoval filmařský tým před i za kamerami. Jeho manažerka, Maude Howellová, se stala asistentem produkce a byla v té době v Hollywoodu jednou z mála žen v řídící funkci. Po prvních třech filmech si Arliss k režírování dalších přizval tehdy zcela průměrného režiséra Johna Adolfiho, který si brzy získal respekt jako uznávaný tvůrce kriticky i finančně úspěšných Arlissových filmů. Ve svých filmech dával Arliss přednost stejným spolehlivým hercům (např. Ivan Simpson, který byl zároveň sochařem nebo Charles Evans). Navzdory široké práci na přípravě a produkci svých filmů trval na tom, aby byl uváděn jen jako herec.