Francouzský herec Louis Velle pochází z městečka Saint-Leu-la-Foret nedaleko od Paříže a s herectvím začal bez odborné průpravy krátce po druhé světové válce. Poprvé jej diváci mohli vidět v představení Svatá rodina v pařížském divadle Théâtre Saint Georges v roce 1946, po několika dalších štacích se počátkem padesátých let pustil i do divadelní režie. Před kamerou debutoval epizodní rolí v komedii SŇATKOVÁ KANCELÁŘ (Agence matrimoniale, 1951).
Právě s manželkou Frédérique začal Louis Velle častěji spolupracovat především v divadle, což omezilo jeho další aktivity před kamerou. Během šedesátých let jej nicméně dvakrát ke spolupráci přizval režisér Michel Deville (TO VŠECHNO KVŮLI JEDINÉ ŽENĚ – À cause, à cause, d′une femme, 1963; MARTIN SOLDAT, 1966), vidět jsme jej mohli také jako banditu Gordona v německém westernu MEZI SUPY (Unter Geiern, 1964). Mezitím navázal Louis Velle i spolupráci s televizí a začal účinkovat v seriálech. Se svým podmanivým hlasem našel uplatnění též jako vypravěč, jak u krátkých filmů, tak i u celovečerních titulů (VÁLKA JAKO VÁLKA – À la guerre comme à la guerre, 1971), působil také v rozhlase.
I když se v sedmdesátých letech jako herec i režisér věnoval hlavně divadlu, spolu s manželkou napsal pro televizi seriál SLEČNA Z AVIGNONU (Le demoiselle d′Avignon, 1972), v němž si také zahrál jednu z hlavních rolí. Naši diváci se s ním mohli znovu seznámit v jiných seriálech francouzské televize jako SLAVNÉ ÚTĚKY (Les évasions célèbres, 1972) nebo ZÁHADNÝ PAN DUVALLIER (L′étrange Monsieur Duvallier, 1979). I když práce pro televizi začala převažovat, dostal i několik dalších filmových rolí, které mu nabídli slavní tvůrci komedií jako Philippe de Broca nebo Jean Girault. V Giraultově režii vytvořil hlavní roli pařížského chirurga Didiera v komedii NEOHROŽENÝ (L′intrépide, 1975), která ovšem nedosáhla úspěchu jiných Giraultových filmů.
Převažující práce pro televizi přetrvávala i v následujících letech, zatímco filmy točil již jen minimálně, zatím naposledy se objevil v komedii JAKO KRÁLOVÉ (Comme des rois, 1996), kterou režíroval jeho syn François Velle (*1961). Zde je na místě připomenout i dalšího Louisova syna Nicolase Velle (*1959), který se ve filmové branži prosadil jako producent, produkoval ostatně i výše zmíněný film JAKO KRÁLOVÉ. Louis Velle dosud příležitostně hraje v televizi, v divadle jej diváci mohli naposledy vidět v představení Rodinná oslava, adaptaci filmu dánského režiséra Thomase Vinterberga, v letech 2002-2004.