Již v raném mládí proslul jako básník a následně i romanopisec. Jeho první tvůrčí kontakt s filmem byl začátkem 60. let skrze psaní scénářů pro Masahira Šinodu. Ve stejnou dobu natočil první krátký film, ale posléze se věnoval převážně experimentálnímu divadlu, na jehož poli získal celosvětové renomé. K filmu se vrátil v roce 1970 kontroverzní alegorií na studentské hnutí s názvem „Tomato keččappu kótei“ (Císař Kečup). V následujících letech se střídavě věnoval divadlu, literatuře, scenáristice a krátkometrážnímu i celovečernímu filmu.