Jiřina Petrovická (1923 - 2008)

Jiřina Petrovická se narodila jako Jiřina Žemličková 30. ledna 1923 v Pardubicích. Její vlastní otec měl v Přelouči na náměstí restauraci, kde mladá Jiřinka Vyrůstala. Záhy se rodiče rozvedli a Jiřina byla i se sestrou předána do výchovy matky, která se později provdala za úředníka Františka Petrovického (podle něhož si zvolila svůj umělecký pseudonym; později byla provdána jako Pokorná) a žila v Praze. Vyšla v roce 1942 učitelský ústav v pražské Křížovnické ulici. Už během studií toužila býti herečkou a začala se soukromě učit herectví u Jaroslava Průchy a Míly Pačové.

Petrovická měla velké hudebně pěvecké, pohybové a taneční nadání a také osobitě elegantní smysl pro humor. V začátcích své kariéry představovala melodramatické a něžné mladé dívky („Othello“, „Morálka paní Dulské“, „Pozdní láska“, „Zdravý nemocný“, „Poprask na laguně“), v 50. a 60. letech zapojovala celý výrazový rejstřík („Třetí zvonění“, „Každý něco pro vlast a ještě něco“, „Komik“, „Svatá Jana“, „Podzimní zahrada“) a od 70. let tragické úlohy zralých žen („Král Lear“, „A co láska?“, „Trojská válka nebude“).

V českém filmu Jiřina Petrovická debutovala ještě za Protektorátu v roce 1943 v detektivní komedii herce Oldřicha Nového ČTRNÁCTÝ U STOLU (1943) jako přítelkyně Bibi. V dalších letech se na plátnech uvedla bojovnicí Janou v Čápově dramatu MUŽI BEZ KŘÍDEL (1946), vrchní sestrou v KRAKATITU (1948) Otakara Vávry, Irenou v dramatu Miroslava Cikána PŘÍPAD Z – 8 (1948), Luisou v KARIÉŘE (1948) Karla Steklého, Marií Podlipskou v Krškově dramatu REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949), manželkou titulního Jana Janského (Vladimír Ráž) Hedvou v životopisném TAJEMSTVÍ KRVE (1953) Martina Friče, královnou vil Lesanou ve Steklého báchorce podle J. K. Tyla STRAKONICKÝ DUDÁK (1955) a Lídou v koprodukční Machově komedii CO ŘEKNE ŽENA… (1958).

V 60. letech na ni čekaly pouhé tři role komunistky Kořánové ve špionážním Čechově dramatu KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961), Markyty Jírovcové v komedii FLORIÁN (1961) Josefa Macha a Jůzové v krimi NAHÁ PASTÝŘKA (1966) Jaroslava Macha. Po odmlce se do české kinematografie vrátila, aby podpořila normalizaci v úlohách spisovatelky Marie Majerové v historickém dramatu Antonína Kachlíka DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974), prokurátorky Olgy Ronešové v Traplově dramatu TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE (1975), Olgy Bezákové v „historické rekonstrukci“ událostí roku 1948 VÍTĚZNÝ LID (1977) Vojtěcha Trapla a Hedy Štefkové v dobrodružném RUKOJMÍ V BELLA VISTA (1980), jež byl zpracován podle Sequensova seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA. Naposledy se herečka na filmovém plátně zjevila jako ředitelka učňovského internátu v komedii MEZI NÁMI KLUKY (1981) Radima Cvrčka.