Pavel Sedláček 82 let

Opět nastává ohlupování naší mladé generace dementní kapitalistickou hudbou, která degraduje naše mladé muzikanty a posluchače na tupé stádo muzikálních hlupců. Československý tisk, Rudé právo 1958

Snad bude na místě napsat při této příležitosti několik slov o době a rocku. Rock and roll se tehdy poslouchal na slavné rozhlasové stanici Radia Luxembourg lidově řečeno laxmberk či laxík, která vycházela mladému posluchači té doby maximálně vstříc a dosáhla raketové obliby. Především právě Elvis Presley, Jerry Lee Lewis, Little Richard, Chuck Berry a jiní se stali idolem začínající generace československých rockových muzikantů vstupujících na hudební scénu koncem padesátých let. Byla pro ně inspirací a návodem jak se prosadit na začínající rockové scéně. Nevyjímaje ani začínajícího zpěváka rokenrolového a pop-rockového stylu Pavla Sedláčka, který účinkoval i v několika dnes již kultovních filmech.

Narodil se v Praze na Pankráci 4. července roku 1941. Již v době studia na Strojní průmyslovce projevil velký zájem o hudbu a anglický jazyk. První začátky ve hře na kytaru získal kolem patnácti let. S nadšením se snažil poslouchat z rádia písničky, které opisoval a potom napodoboval, dovedl to dobře a přitom se doprovázel hrou na kytaru. Ačkoliv neznal noty, byl u toho docela šťasten. Měl příjemně zabarvený hlas a zpíval čistě. V roce 1957 si založil první kapelu, která měla zkušebnu v Havlíčkových sadech v bývalém pionýrském domě v „Grébovce“, ale brzo skončila. Poté se v pražské Alfě na Václavském náměstí zúčastnil populární pěvecké soutěže, hledáme nové talenty (1959), kde také vyhrál s písní Jailhouse Rock. Povzbuzen úspěchem prošel kapelami EP Hi-Fi a potom Studijní skupinou big beatu, která působila především v OKD v Praze 10. Velmi důležitým momentem pro jeho hudební zrání bylo to, že měl příležitost potkat na počátku hudební kariéry řadu skvělých muzikantů, namátkou třeba dnes už legendu českého rokenrolu Petra Kaplana nebo hostoval v kapele Mefisto atd.

V roce 1960 začal studovat na vysoké, Fakultě elektrotechniky ČVUT. Koncem roku 1962 se stal právoplatným členem divadla Semafor a účinkoval ve hře ŠEST ŽEN JINDŘICHA VIII. a v divadelním cyklu ZUZANA NENÍ PRO NIKOHO DOMA. V tomto čase také poznal zpěvačku Evu Pilarovou, s níž nazpíval píseň Hey Paula, která se stala i jeho nejbližší přítelkyní. Také si zahrál v hlavní roli hudební komedie v pražském klubu Olympik PROCES S BIGBEATOVÝM KRÁLEM (1963). První epizodní role byla ve filmu ČERNÝ PETR (1963) a následovala další malá role ve filmu KONKURS (1963). Režisér Vladimír Svitáček mu také nabídl menší roli vojáka ve filmu, KDYBY TISÍC KLARINETŮ (1964), kterou přijal rád. Díky skvělé písni, melodii a textu Život je pes (1964) zazářil i na divadelní scéně písní, kterou vydal Supraphon na gramofonové desce, ale ta už směřovala mírně k popu. Byl právoplatným členem divadelního souboru Semafor.