Eva Tauchenová (1928 - 2008)

Eva Tauchenová se narodila 8. prosince 1928 v Praze. Začala se studiem na konzervatoři, ale tato studia nedokončila a ihned se vrhla do hereckého života. Po krátkém intermezzu ve Vesnickém divadle prošla oblastními scénami Karlových Varů (1950 – 1951) a Pardubic (1951 – 1959). Po přestěhování do Prahy našla dvě trvalá zaměstnání v pražské Československé televizi (1959 – 1961) a Uměleckém souboru ministerstva vnitra (1961 – 1962). Další roky prodlela ve svobodném povolání při hostování na různých scénách. V 90. letech a ke konci života hostovala v Činoherním klubu a Divadle v Řeznické.

Eva Tauchenová se poprvé objevila na stříbrném plátně jako měšťka ve Vávrově životopisném dramatu HOROUCÍ SRDCE (1962) o životě české spisovatelky Boženy Němcové. Na další filmové nabídky mohla čekat dlouhých pětadvacet let. Jejím nejčastějším režisérem byl Vladimír Drha. Do roku 1989 se zjevila jako matka Jany (Jana Brejchová) v dramatu CITLIVÁ MÍSTA (1987), tetička Anna v komedii Zdeňka Trošky SLUNCE, SENO A PÁR FACEK (1988), paní Magda v DOTYCÍCH (1988) a profesorka matematiky Tomanová v komedii VRAŤ SE DO HROBU! (1989).

V 90. letech se představila jako druhá dvorní dáma v ponuré baladické pohádce O TŘECH RYTÍŘÍCH, KRÁSNÉ PANÍ A LNĚNÉ KYTLI (1996), teta Růžena Sulcovská v POČETÍ MÉHO MLADŠÍHO BRATRA (1999), telčská Božena Němcová v povídkovém snímku ZAČÁTEK SVĚTA (2000) a rovněž svérázná babička v DIVOKÝCH VČELÁCH (2001) Bohdana Slámy. Kromě těchto filmů, kde ji připadly zejména malé a epizodní postavičky, hrála taktéž v krátkých filmech studentů FAMU (MALÁ NESDĚLENÍ /2002/ a ZA DVEŘMI /2006/).

V poslední fázi svého života získala od režiséra Zdeňka Trošky životní úlohu, která ji proslavila u nejširší vrstvy diváků. Místo Heleny Růžičkové ztvárnila matku Sáry (Hana Čížková) a neuvěřitelně otravnou, zlou, rejpavou, škodolibou, nesnášenlivou, semetrickou a závistivou tchýni, jež svému nebohému zeti, podnikateli Leo Kohnovi (Josef Laufer), dělá jen to nejhorší v umělecky podřadné komediální trilogii KAMEŇÁK (2002), KAMEŇÁK 2 (2003) a KAMEŇÁK 3 (2004) na motivy lidových anekdot. Zatímco v prvních dvou dílech byla jen jakousi kulisou, znepříjemňující svému zeťovi život, ve třetím se stala hlavní postavou děje, výherkyní miliónů a iniciátorkou sázky o výsledek fotbalového zápasu, kterou zničila a potupila svého nenáviděného bohatého zetě. Ve zbylých čtyřech létech svého života se již Tauchenová před filmové kamery kvůli zdravotním problémům nevrátila.