Josef Čáp (1946 - 2001)

Josef Čáp se narodil 6. března 1946 v Praze. Už za studií na DAMU, kterou vystudoval v roce 1967, hostoval v pražském Národním divadle. Po absolvování DAMU hrál v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1966 – 1970). Svou aktivní hereckou dráhu uzavřel opět v činohře Národního divadla (1. srpen 1970 – 31. červenec 1984). Ve třiceti osmi letech kvůli manželce Gabriele Beňačkové opustil herectví a vystudoval operní režii (operu měl rád už odmalička). Do konce života se následně věnoval jen operní režii a manželčině oslnivé kariéře.

Největší herecké úkoly dostal na scéně Národního divadla, např. ty významné: Václav („Naši furianti“), mladý Krüg („Bílá nemoc“), Florizel („Zimní pohádka“), Radúz („Radúz a Mahulena“), Bolkonskij („Vojna a mír“), Lafranc Cigalla („Soud lásky“), Pelops (Vrchlického trilogie „Hippodamie“ – „Námluvy Pelopovy“, „Smír Tantalův“ a „Smrt Hippodamie“), Slavoš („Ženský boj“), Orlando („Jak se vám líbí“), čert Omnimor („Hrátky s čertem“), vévoda burgundský („Král Lear“), Tranio („Zkrocení zlé ženy“), Sláma („Vstanou noví bojovníci“), Osrik („Hamlet“), Anděl („Nebožtík Nasredin“), Emanuelo Giri („Zadržitelný vzestup Artura Uie“), sir Benjamin Backbitte („Škola pomluv“), Crespino („Vějíř“), Amfitryon („Amfitryon“) nebo Václav mladší Doupovec z Doupova („Salomena“). Později už neměl příležitost svůj herecký talent rozvíjet více.

Na filmovém plátně debutoval ve svých devatenácti letech jako titulní hrdina, zamilovaný vojín Standa Urban v dramatu Zbyňka Brynycha SOUHVĚZDÍ PANNY (1965). Během své krátké filmové kariéry, trvající dvanáct let, natočil pouze sedm filmů (z toho dva silně poznamenané normalizací). Dále se v nadějných šedesátých letech představil jako student Stašek Klika v československo – francouzském koprodukčním filmu režiséra Yvese Ciampiho TĚCH NĚKOLIK DNŮ… (1968) a krásný brunet na plese v Krškově dramatu JARNÍ VODY (1968) podle novely Ivana Turgeněva „Jarní vody“.

V sedmdesátých letech na něho čekal pouze památkář Jan v Suchého NEVĚSTĚ (1970), mladý básník Jaroslav Seifert v „historickém“ dramatu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) Antonína Kachlíka o V. sjezdu KSČ v roce 1929, muž ve studentském filmu Studia FAMU a Zdeňka Trošky ODEJÍT PŘED SVÍTÁNÍM (1977) a nakonec v pouhých jednatřiceti letech poslední herecký úkol – americký vojenský atašé v Traplově politickém pamfletu o únorových událostí z roku 1948 VÍTĚZNÝ LID (1977). Kromě své první filmové role mu už nikdy česká kinematografie nestihla dát větší příležitost uplatnit se…