Karel Váňa (1867 - 1951)

Karel Váňa se narodil 29. listopadu 1867 v Českém Brodě. I když se učil hodinářem, umění se mu ale zalíbilo o hodně více. Už v šestnácti letech odešel do Prahy, k tanci se soukromě školil u Augustina Bergera. Od roku 1883 statoval na prknech pražského Národního divadla a stal se členem tamního baletního sboru (15. prosinec 1886 – 1894). Současně se zdokonaloval i ve svém zpěvu a s divadelní společností Jana Pištěka vystupoval jako tanečník a zpěvák v Národním divadle v Brně (1894 – 1896).

I když dostával i větší úkoly, záhy o něm kritika psala jako o velkém a geniálním herci epizodek, u nichž se snažil objevovat různé rysy a lidskost, dokázal v hraní od starých stařečků až k vznešeným pánům a mužům. Kritika jeho výkony povětšinou chválila jako čistě zvládnuté mimické party s psychologickou studií. Ve svých hrách si Váňu dokonce přál obsazovat i dramatik Alois Jirásek a jiné komediální postavy převzal i po svém předchůdci Jindřichu Mošnovi. Kromě činohry se zdatně a velmi dobře předvedl v operách a dokonce i v baletech. Za život prošel Váňa všemi soubory Národního divadla.

Z činohry i oper nebo baletu Karla Váni si připomeňme inscenace „Kolébka“ (Daniel z Mrákotína), „Děti“ (Sluha Jakub), „Služebník svého pána“ (Drobeček z Jeřábkova), „Bouře“ (Kuligin), „Divotvorný klobouk“ (Písničkář Pohořalský), „Višňový sad“ (Sluha Firs), „Morálka paní Dulské“ (Pan Dulský), „Mnoho povyku pro nic“ (Kostelník), „Prodaná nevěsta“ (Principál komediantů), „Gero“ (Kastelán), „Strakonický dudák“ (Nalejváček), „Kupec benátský“ (Baltazar, Lancelot Gobbo), „Drahomíra“ (Dědouš), „Čekanky“ (Klíčník), „Figarova svatba“ (Antonio), „Lucerna“ (Vodník Michal), „Loupežník“ (Soused), „Zlý jelen“ (Mrňák), „Ze života hmyzu“ (I. slimák), „Hadrián z Římsů“ (Srpoš), „Adam stvořitel“ (Poeta), „Velký Bůh Brown“ (První člen komise), „Labutí jezero“ (Učitel), „Carmen“ (Lillas Pastia), „Otec“ (Vašina) či „Faust“ (Maršálek) atd.

V české kinematografii začínal díky své kolegyni herečce Anně (Andule) Sedláčkové, když ve filmové výrobně společnosti ASUM Sedláčkové a Maxe Urbana sehrál pět filmových úloh. Kromě postav mužů ve snímcích, komedii ŠATY DĚLAJÍ ČLOVĚKA (1913) Járy Sedláčka a Maxe Urbana, veselohře kolegy Národního divadla Jiřího Steimara PAN PROFESOR, NEPŘÍTEL ŽEN (1913), žertovné historce Maxe Urbana PODKOVA (1913), melodramatu ESTRELLA (1913) Otakara Štáfla a Maxe Urbana, se předvedl i v postavě zahradníka v Urbanově IDYLE ZE STARÉ PRAHY (1913), která měla premiéru až 13. září 1918. Bohužel, všechny tyto snímky se nedochovaly. První dochovaná filmová role je až ta z roku 1915.