Vojtěch Záhořík (1881 - 1957)

Vojtěch Záhořík (často psán jako Vojta Záhořík) se narodil 23. dubna 1881 v Praze. Jeho o dva roky starší sestrou byla divadelní herečka a členka Městského divadla na Kladně, se kterou se Vojta Záhořík setkal na divadelní scéně i před filmovou kamerou, Arnošta Záhoříková (1879 – 195?).

Po odchodu z Kladna již vystupoval pouze na oblasti jako herec a režisér Městského oblastního divadla v Novém Boru (1948 – 1949) a až do vysokého věku kolínského Městského oblastního divadla (1949 až 1956), kde hostoval ještě na začátku roku 1957. Přesto Záhoříkova divadelní, herecká a též režisérská kariéra není ještě plně zmapována.

Vojtěch Záhořík byl klasickým hercem, jenž svého umění dosáhl i bez teoretické průpravy především dlouholetou praxí u kočovných společností. Představil se v různých velkých i malých rolích klasického a moderního českého a světového repertoáru. Ovšem v pozdějších dobách na něho zbyly malé roličky. Ovšem svoje herectví později omezoval na úkor režisérské práce.

Po druhé světové válce se na divadelních prknech představil ve hrách „Směry života“ (Černý), „Ze tří ta nejhloupější“ (Petr Osetrov), „Tažní ptáci“ (Správce), „Dina Müllheimová“ (David Jankovič), „Živnost paní Warrenové“ (Pastor), „Jan Roháč“ (Mastičkář), „Černý soud“ (Pisarevskij), „Jiříkovo vidění“ (Říha), „Lidé, bděte!“ (Josef Pešek), „Zpívající Benátky“ (Ridolfo), „Revizor“ (Chlopov), „Na široké frontě“ (Karásek), „Kutnohorští havíři“ (Opat), „Sláva“ (Medvěděv), „Lesní panna“ (Moreles), „Večer tříkrálový“ (Antonio), „Štěstí nepadá s nebe“ (Jandera), „Lucerna“ (Ivan), „Ženský zákon“ (Jano), „Chudý kejklíř“ (Vévoda), „Léto“ (Farář Hora), „Tak žil a hrál nám Kmoch“ (Jakub Kmoch), „Její pastorkyňa“ (Stárek), „Milovat není jen mít rád“ (Gomez), „Nora“, „Tvrdohlavá žena“, „Bouře“, „Mnoho povyku pro nic“ či „Marie Stuartovna“.