Představitelka několika velkých filmových rolí, Hermína Fordová, se narodila do židovské rodiny Davida a Jany Moravcových. Bohužel informace o jejím životě jsou dnes neznámé. Dochovalo se tak jen pár utržků z jejího života.
V roce 1927 se vrátila do Prahy, kde natočila velkou roli osudem zkoušenou, pani Lorencovou, matku hlavní hrdinky (Anny Ondráková) v němém filmu Květ ze Šumavy (1927). Po natočení tohoto filmu se i z manželem přestěhovala do Mladé Boleslavi, kde již na konci 19. století manželé žili a kde její manžel zanedlouho zemřel.
Následně se vrátila do Prahy, kde žil její syn Robert. Po krátké době si na ní opět vzpomněli filmaři a obsadili jí během let 1933 –1934 hned do 5 filmů. Ve dvou z nich jí připadla velká role. První velkou rolí, již ve zvukovém filmu, v roce 1933, byl film V tom domečku pod Emauzy, kde hrála laskavou starou hraběnku Alžbětu Marii Lubeckou, která dohllíží na správné vzdělání své netěře Apolenky (Adina Mandlová)
V tomto roce si pak zahrála i velkou roli, matky Marijánky Kociánové, ve filmu Skřivánčí píseň, která si přeje, aby se její syn Petr (Adolf Horálek),stal knězem. Pak se již musela spokojit s třemi epizodkami. Hosta na zásnubách ve filmu Martina Friče, Život je pes (1933), hosta na večírku ve filmu Karla Hašlera Srdce za písničku (1933), a zcela naposledy, jako akcionářka ve filmu Zlatá Kateřina (1934), režiséra Slavinského.