Otto Heller (1896 - 1970)

Kameraman Otto Heller se narodil 3. září 1896 v Praze. Absolvoval měšťanku a započal s učením v textilním obchodě. Okouzlilo ho prostředí filmu, utekl z obchodu a stal se uvaděčem v pražském kině Lido – bio a promítačem v kině Lucerna. S fotografickou technikou se seznámil při praxi ve velkém fotozávodě. V období 1. světové války se živil několik měsíců jako promítač polního biografu na italské frontě a záhy pracoval ve vojenských filmových laboratořích ve Vídni. K filmové kameře se poprvé dostal, jako asistent vojenského reportéra, při pohřbu císaře Františka Josefa I. Po válce přijal místo u pražského Pragafilmu, kam ho jako kameramana přijal ředitel Antonín Fencl. Jeho první prací byla reportáž o příjezdu prezidenta T. G. Masaryka do Prahy v roce 1918.

Spolu vyprodukovali oblíbenou veselohru CHYŤTE HO! (1924), drama LUCERNA (1925) podle Aloise Jiráska, komedii ANIČKO, VRAŤ SE! (1926) a další. S Lamačem Heller spolupracoval téměř na všech jeho zvukových filmech (C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK, ON A JEHO SESTRA, TO NEZNÁTE HADIMRŠKU, FUNEBRÁK, KANTOR IDEÁL, LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE, DOBRÝ TRAMP BERNÁŠEK, JINDRA, HRABĚNKA OSTROVÍNOVÁ, NEZLOBTE DĚDEČKA, POLSKÁ KREV, NA TÝ LOUCE ZELENÝ, DŮVOD K ROZVODU nebo DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ). Oba tvůrci s úspěchem natáčeli i v Německu (od roku 1930 často pro Ondra – Lamač film), Holandsku, Belgii, Francii a Anglii.

Heller natáčel i s dalšími předními českými režiséry: s J. S. Kolárem (PŘÍCHOZÍ Z TEMNOT, KŘÍŽ U POTOKA, SVATÝ VÁCLAV), Svatoplukem Innemannem (FALEŠNÁ KOČIČKA, LÁSKY KAČENKY STRNADOVÉ, MILENKY STARÉHO KRIMINÁLNÍKA), Vladimírem Slavínským (ULIČNICE, BARBORA ŘÁDÍ), Martinem Fričem (PÁTER VOJTĚCH, ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC, HEJ – RUP!, SVĚT PATŘÍ NÁM, JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ), Hugo Haasem (DĚVČATA, NEDEJTE SE!, BÍLÁ NEMOC), Gustavem Machatým (KREUTZEROVA SONÁTA), Karlem Antonem (TU TEN KÁMEN) a dalšími.

V Československu se jako kameraman podílel na téměř 70 němých a více jak 40 zvukových filmech. Natáčel rovněž dokumenty a kulturní snímky. Jeho kamera vynikala interiérovou fotografií se skvěle zasvětlenou scénou a uhlazenými portrétními záběry. S Jaroslavem Blažkem a Karlem Deglem patřil ke „Klasikům české filmové kamery“. Vychoval také novou kameramanskou generaci, např. Václava Vícha a Jana Stallicha. Je autorem různých technických zdokonalení a úprav na kamerách.