Roman Tuma (1899 - 1933)

Roman Tuma se narodil 15. ledna 1899 v Praze. Profesionálem se stal už v šestnácti letech jako člen Uranie v Holešovicích (1915). Po projití Plzní (1915 – 1916) se stal členem Divadla na Vinohradech (1. duben 1916 – 1. březen 1925), kde už předtím hostoval.

Zpočátku byl Roman Tuma obsazován do úloh milovnických jinochů, sluhů, šlechticů, venkovanů a ještě dalších velmi široce vypjatých charakterů. Ve Vinohradském divadle vyzrál v ojedinělý herecký projev, často mužů z okraje společnosti. Na protest proti zavedenému stylu psychologického divadla se stal hercem expresionismu s mnoha osobitými rysy.

Svůj expresionismus rozvinul hlavně po angažování do Národního divadla. Největších úspěchů dosáhl v inscenacích režisérů K. H. Hilara, Václava Vydry a Bohuše Stejskala. Vyznačoval se citovým výrazem, dynamickým pohybem a rytmicky stylizovanou deklamací, kdy se zaměřoval na výslovnost slabik, nadsazeného r a kontrast mezi forte a piana.

I když se ve druhé polovině 20. let divadlo od expresionismu odvrátilo a přijalo civilismus, Tuma se ale s touto situací nesmířil. Svého zavedeného stylu se nevzdával, ale později pochopil, že se přesto musí přizpůsobit a svůj projev zcivilněl. Další vývoj nemohl kvůli předčasné smrti dokončit.