Miloš Havel (1899 - 1968)

Filmový podnikatel a producent, strýc Václava Havla, navázal na podnikatelské aktivity svého otce, stavebního inženýra Václava Miloše Havla, stavitele paláce Lucerna v Praze a zakladatele společnosti Lucernafilm (1912), dědečka Václava Havla.

Předkové Miloše Havla pocházeli ze známé pražské mlynářské rodiny.Jeho otec, stavitel Ing.Václav Miloš Havel (1861 - 1921) pokračoval po studiích na reálce v Ječné ulici na pražské technice, avšak z finančních důvodů školu přerušil. Jeho obchodní úspěchy zanedlouho rodinu zařadily mezi pražskou společenskou smetánku. Podílela se na hospodářském vedení Národního divadla a měla úzké styky s řadou osobností kulturního života. Jeho nejvýznamnější stavbou byl palác Lucerna (vznikl v letech 1907 - 1921), jako první železobetonová stavba Prahy. Součástí Lucerny měla být i malá scéna Národního divadla. Záměr se nerealizoval a stavebník zde zřídil biograf. Tím zásadně ovlivnil život svého prvorozeného syna Miloše. V době, kdy kino slavnostně zahájilo svůj provoz, bylo jeho prvorozenému synovi devět let a již tehdy projevoval zájem o „pohyblivé obrázky“. V roce 1913 se stal ještě ne osmnáctiletý Miloš Havel spolumajitelem Lucernafilmu, který převzal Kinofilm a stal se první společností pro půjčování a výrobu filmů.

V té době stál Miloš Havel u zrodu dvou prvních českých filmů, ZLATÉHO SRDÉČKA se Švábem Malostranským, 1916 a PRAŽSKÝCH ADAMITŮ o rok později. Některé filmy natáčel na dvoře Švandova divadla na Smíchově. Pro komedii PRAŽŠTÍ ADAMITÉ, první český film prodaný se ziskem do zahraničí, byla sehrána řada scén na plovárnách v Podolí, Na Mlejnku a pod Zlíchovem. Snímky vznikly v období kolem první světové války, v době naprostého nedostatku základních životních potřeb a také materiálu nutného k výrobě filmů. Mladý podnikatel si věděl rady a odjel do Vídně do Kriegsfürsorgeamtu, který měl na starosti zásobování, a potřebné suroviny dovezl. Navenek se zde vyráběly propagandistické filmy, ale kromě toho se podařilo na filmový pás zachytit i události, jež se staly nedílnou součástí zápasu o samostatný československý stát (Oslavy Národního divadla, Dubnová přísaha poslanců a Praha je bez potravin).

Po vzniku Československé republiky bylo nutné odstranit monopol německých filmů a odpoutat se od Vídně. Znamenalo to navázat přímé kontakty s výrobci nebo půjčovnami v Paříži, Londýně či New Yorku. Potíž spočívala v tom, že pro zástupce francouzských, britských a především amerických společností, kteří vždy obchodovali s vídeňskými nebo berlínskými firmami, byla střední Evropa terra incognita. Po vypuknutí války byl dovoz filmů ze znepřátelených států zakázán a tuto bariéru se podařilo prolomit jen nemnoha titulům, jež byly získány přes neutrální země, především přes Švýcarsko. Na obchodní cestu do zahraničí se M. Havel vydal spolu s Juliem Schmittem. Poprvé dojeli do Terstu, podruhé je zadrželi již v Innsbrucku a až napotřetí se dostali v lednu 1919 do Paříže a brzy nato i do Londýna. V témže roce prodal společnost Lucernafilm bratřím Deglům. O rok později navázal obchodní kontakty s firmami ve Spojených státech amerických, uzavřel dohodu se společností Universal Film Manufacturing Company a založil firmu pro půjčovní filmů American Film Company. Využil tak vlny „amerikánství“, která v té době doslova zachvátila Prahu, přesto že se většinou jednalo o filmy předválečné, o něž již v zemích jejich vzniku nikdo nejevil zájem. Havel nakoupil pro svou společnost mimo jiné filmy DVACET TISÍC MIL POD MOŘEM či ČERVENÉ ESO, s nimiž měl velký úspěch. Majitelé kin za ně dobře platili a vyhrazovali pro ně nejlepší promítací termíny.