Bohumil Benoni (1862 - 1942)

Bohumil Benoni se narodil 25. února 1862 v Chrudimi. Po několikaletých studiích na gymnáziu a chrudimské hospodářské škole se začal zdokonalovat zpěvu u Jana Ludevíta Lukese (1881 – 1883). Po pohostinském vystoupení 7. dubna 1883 (jako Valentin v opeře „Faust a Markétka“) byl ihned přijat do opery Národního divadla v Praze se zpětnou platností od 1. dubna 1883. V Národním divadle byl činný až do svého odchodu na odpočinek 30. června 1912. S úspěchem hostoval i na dalších pražských a mimopražských operních scénách, kde si vydobyl popularitu i mezi nejprostšími divadelními diváky. Byl činný též koncertně.

Ve druhé fázi pomalu začal své herectví prohlubovat a psychologicky je zkonkrétnil. Se svým realistickým herectvím a zpěvem se zařadil mezi nejvýznamnější a nejlepší české barytonové zpěváky konce 19. a začátku 20. století. Patří mu velký dík za zproštění opery od formalistického pojetí a vyžíváním všech hereckých i pěveckých elementů, například propracovaná maska, práce s rekvizitami, mimické umění, gestikulace, zpěv, kostýmy a nebo postavení těla. Na prknech historické budovy Národního divadla se během třiceti let zjevil v desítkách a desítkách operních představení. Historický význam pěvce Bohumila Benoniho (osvojil si i baletní prvky a pózy) pro dějiny české opery je dnes už neotřesitelný.

Z operní práce Bohumila Benoniho si uveďme díla „Lohengrin“ (Telramudn), „Otello“ (Jago), „Carmen“ (Escamillo), „Troubadour“ (Hrabě z Luny), „Tosca“ (Baron Scarpia), „Psohlavci“ (Maximilián Laminger), „Boris Godunov“ (Car Boris Godunov), „Bludný Holanďan“ (Holanďan), „Hans Heiling“ (Hans Heiling), „Eugen Oněgin“ (Eugen Oněgin), „Tulák“ (Tulák), „Lazebník sevillský“ (Figaro), „Zkrocení zlé ženy“ (Petruchio), „Falstaff“ (Sir John Falstaff), „Faust a Markétka“ (Valentin), „Tajemství“ (Kalina), „Libuše“ (Přemysl a Radovan), „Mistři pěvci norimberští“ (Hans Sachs), „Krištof Kolumbus“ (Kolumbus), „Hedy“ (Lambro), „Tannhäuser a zápas pěvců na Wartburce“ (Wolfram), „Car a tesař“ (Petr I.) či „Eva“ (Samko).

Jen jednou jedinkrát se zjevil i před filmovou kamerou. Žel, jeho jediný film se ani nedochoval a nemáme tak jediný doklad a svědectví hereckého umění Bohumila Benoniho. V melodramatu Vladimíra Majera PÍSEŇ LÁSKY / JEJICH PÍSEŇ LÁSKY (1919) se představil jako starší bankéř, manžel lesníkovy dcery (režisérova manželka Ferry Majerová). Kromě Benoniho a Majerové se ve snímku objevil i herec Jožka Schneider a herečka Milada Gampeová. Snímek vyprodukovala společnost Pragafilm a s námětem a scénářem Vladimíra Majera film nasnímal kameraman Oldřich Ochtábec a architektem byl František Josef Leopold.