Xena Longenová (1891 - 1928)

Xena Longenová, vlastním jménem Polyxena Marková, se narodila 3. srpna 1891 ve Strakonicích. Také její otec Antonín Marek (1862 – 1938) a nevlastní bratři Adolf Marek (1884 – 1934), Vladimír Marek (1882 až 1939) byli herci. Roku 1910 si vzala Emila Pittermanna, který proslul pod pseudonymem Emil Artur Longen (1885 – 1936). Longen jí pomohl uplatnit se a měl nezanedbatelný vliv na vývoj jejího herectví.

Ve stejném roce si Longen založil kabaret Revoluční scéna (1920 – 1922). Zde Xena excelovala v titulní roli v Longenově dramatizaci Kischovi „Nanebevstoupení Tonky Šibenice“. Byl to její nejslavnější a také největší. Proslavila se také například ve hrách „Vojcek“, „Periferie“ či „Otroci“. Krátce před smrtí se marně pokoušela o angažmá v Národním a Vinohradském divadle (na Vinohradech hostovala v „Periferii“).

Po uzavření Revoluční scény oba manželé odjeli na rok do Berlína (Wilde Bühne, 1923), poté hráli opět nějaký čas v Brně. V létě 1923 získali angažmá v kabaretu Rokoko, kam je přijal jejich dlouholetý přítel Vlasta Burian. Načež do své tragické smrti vystupovala Xena s manželem v Divadle Vlasty Buriana (1925 – 1928), kde oba získali významné herecké uplatnění.

Xena byla skvělou, známou a oblíbenou herečkou dvacátých let. Její realistické herectví se uplatňovalo zejména v komediích, fraškách a dramatech, kde předně vynikl její hlas a zvláštní zjev s kulatou tváří, černými vlasy, přimhouřenýma očima a uhrančivým pohledem. Svým herectvím vždy a všude dokázala na sebe u diváků strhnout celou pozornost.